Divoká bouře, "Bílí" mág a k smrti vyděšený Reine

Cormyr S01E02

30. 4. 2017 · 119 · 5 · Šuky

Cestovali jsme do Gryfí hory, kde jsme měli zabránit jakémusi rituálu. Cesta tam trvala den a půl a k vesnici jsme dorazily za tmy. Do vesnice jsme vnikli nám již známou cestou přes kanály, a když jsme vylezli vydali jsme se do hostince "U Gryfa". V hospodě byla partička stráží, která nás podezřívavě sledovala. Thargard byl dobře zamaskován, ale mohli nás poznat jako hledané osoby. Po tom, co jsem u hostinského objednal pití pro náš stůl rozhod jsem se rozbít pochybnosti těch strážníků a jedné strážnice. Začal jsem dělat, že jí balím a ona na to skočila. Ostatní strážníci se také trochu uklidnili a ještě jsem vytáhl nějaké informace od Anny (tak se jmenovala ta strážnice):

  1. Lord Ibealor chce chytit svého gryfa
  2. Šlechtic Agor si chce najmout doprovod (je ubytován U Šarlatové květiny) a konečně
  3. K poledni dorazil průvod vojáků v čele s nějakým bílím mágem a šli rovnou do tvrze.

Což znělo zajímavě a určitě to mělo něco společného s "naší věcí". S Annou jsem se rozloučil, zaplatil jsem útratu a všichni jsme si pronajali pokoj. Thargardovi a Hallovi jsem sdělil vše co jsem se dozvěděl a když Thargard zaslechl informaci o bílém mágovi popadl svou zbraň, celí zrudl a začal klít. Kdysi jeden jeho popisu podobný mág vyvraždil a znesvětil jeho svatyni, znám ten pocit ... Rozhodli jsme se nejít spát, nýbrž slézt po provaze z okna a vyrazit obhlídnout tvrz. Bohužel četnost hlídek nás přiměla k názoru, že lorda Ibaelora radši navštívíme oficiální návštěvou s tím, že se jdeme optat po tom jeho gryfovi. Vrátili jsme se zpět do hostince a šli spát. Zase jsem měl noční můry o Šedé tvrzi. Jako vždy jsme drželi hlídky. Byl jsem poslední. Na Gryfí horu se řítila obrovská bouře, až se třásla zem. Po chvíli jsem s hrůzou zjistil, že zem se netřásla od hromů z bouřky, nýbrž ze směru od tvrze. Všechny jsem vzbudil a hned jsme vyrazili. Otřesy byli stále silnější. Brána byla zavřená. Nezbývalo nic jiného než vzít tvrz útokem. Dobily jsme hlavní bránu a ani další dva Purpuroví draci nás nezastavili. Pokračovali jsme do věže. Když jsme vystoupali po schodech uviděli jsme onoho bílého mága jak čaruje. Dokončil zaklínadlo, mrak bouřky se snad i rozplynul a najednou se celá věž zřítila…

Postupně jsme se probrali a vyhrabali ze sutin, nejen věž, celá vesnice byla zbořená! A všude mrtvo, zahlídli jsme jednotku směřující k nám. Poslal je Colwin. V celé vesnici byli všichni mrtví. Všichni, kromě nás... Kapitán jednotky nám daroval koně a doprovodil ke Svobodné Marce, poblíž které by měl být tábor odboje. Když jsme přenocovali, zeptal se nás jeden žoldák jak je možné že jsme to jako jediní přežili, ostatní skončili jako vyschlé, vysáté mrtvoly, avšak ani jich nebylo tolik kolik by jich mělo být v takové vesnici. To byla otázka za dva páry koní...

Meditoval jsem. Podařilo se mi dostat do stavu zvaném "vize vědomostí", bohužel, než jsem mohl cokoliv zjistit, byl jsem probuzen Hallem. Museli jsme vyrazit dál. Když jsme dorazily na místo, tak nám kapitán složil poklonu. Je pěkné vidět, že naše činy mohou být i pro tak ostříleného bojovníka inspirací. Thargard s Hallem vyvolávali Colwina, já jsem meditoval. Někomu ani jednou za život, ale mne se to povedlo podruhé v jeden den. Navštívila mne další vize.

Byl jsem v obrovské knihovně. Je to moje vědomí. Nikdo tu nebyl. Pátral jsem po události z Gryfí hory. Z jednoho regálu spadla sama od sebe na zem kniha. Otevřela se na stránce, na které bylo napsáno "Kdy si nepřítel myslí, že je nejsilnější?". Je to indicie. Znám ta slova. Říkával je mistr Ip. Jsou z Umění války Sigila Darse. Zkouším najít jeho knihu v dalších regálech. Našel jsem ji. Vzal jsem knihu do ruky a ta se mi sama otevřela na stránce, kde stálo "Nepřítel si myslí, že je nejsilnější tehdy, když tě má v hrsti. V tu chvíli je zároveň ale i nejslabší." Našel jsem druhý díl této knihy. Také se mi sama otevřela na stránce, kde stálo "Překonávání materiálních věcí pomocí mysli". Regál naproti mě se zamihotal. Chvilku jsem se soustředil na regál, a ten po chvilce zmizel. Před očima se mi objevila postava, která byla ukřižována. Osobu na kříži jsem nepoznal.

Hall mě vyrušil v meditaci... Zase!!! Mezi tím co jsem meditoval se Colwin dostavil a řekl mým společníkům informace o vzkazu, co jsme našli v jedné z našich skrýší. Půlkopec je vesnice a Jargutova čtvrtka je místní hostinec, v něm měla padnout do léčky Remsyho banda. Měl se o to postarat jakýsi Reine. Šli jsme to prošetřit. Colwin nám ještě řek, že až to vyřídíme, tak se sejdem v Huláckém hvozdě, ve kterém si ovšem máme dát pozor na druidy. Mí druzi se s ním rozloučili výsměchem a posměšky.

Vydali jsme se na cestu. Potkali jsme vojáky, kteří se oháněli císařským právem a chtěli nás zajmout. Marně. Thargard téměř všechny spálil runou v prach. Jejich velitele jsem si dal já. Vzali jsme zatykač na bandity karavan (na nás) a šli jsme dál. V lesích jsme se vyspaly a druhý den jsme dorazili k Půlkopci. Thargard obětoval rum a štangli salámu aby nás dostal přes stráže. Přišli jsme do hostince. Objednal jsem si a začal tahat rozumy z hostinského. Ten Reinea nejdřív nechtěl znát, ale když jsem mu řek, že chceme Reineovi předat platbu od zákazníka, tak zavolal nějakého Freda. Ten nám po naléhání slíbil, že domluví sraz s Reinem o půlnoci za hospodou.

Já s Thargardem jsme se tam vydali a Hall nám měl krýt záda. Na schůzce samotné se toho moc neudálo. Chlápci odmítli transakci a odešli. Rozdělili se, jednoho jsem sledoval a doved mě do nějakého domu. Mohla to být jejich skrýš. Vrátil jsem se a informoval zbytek družiny. Vyrazily jsme do oné skrýše, ale někdo nás sledoval. Aspoň jsme si to mysleli, ale nikde ani živáčka. Avšak pořád jsme kolem sebe slyšeli zvuky. Počíhali jsme si na něco, co bylo neviditelné a sprovodili to ze světa. Vešli jsme do dveří, kam před tím vstoupil chlápek, s kterým jsme měli schůzku. Bylo tam několik vyzbrojených ranařů a začala řež. Za chvilku se dostavil jakýsi kouzelník. Později jsme se dovtípili, že to byl Reine. Bitva byla v plném proudu. Všimnul jsem si, že Hall cosi seslal na Reineho a ten s panickým křikem vyskočil z okna. Pobili jsme zbytek a prohledali skrýš i Reineho bezvládné tělo. Našli jsme u něho účetní knihu. Bylo mu vyplaceno sto zlatých za zabití jednoho člena Remseyho bandy. To musel být ten chudák asasín Kengren, co jsme ho našli v naší skrýši. To ale znamená, že je zde naděje, že je zbytek bandy v pořádku. Z účetní knihy jsme vyčetli, že zadavatel zakázky byl Kpt. E. Než jsme vyrazily na místo setkání s Colwinem, tak jsme vyslechli hostinského. Nic nevěděl, atak jsme ho obdarovali padesáti zlatými a četnými výhružkami… nevypadal, že by se mu o tom chtělo kdekoliv vyprávět.

Dorazily jsme do Huláckého hvozdu a setkali se s Colwinem. Chtěl nás zhypnotizovat. Pozval nás do svého stanu. Rozdal nám karty, a když jsme si lízli, tak stan zmizel a mi byli uprostřed louky a kousek od nás se otevřela blesková brána, zní vyskákali dračí lidé.... sakra, já jim říkal ať se Colwinovi nevysmívaj....

-- Daariel Neel


Komentáře

Malabar #1

Nejlepší je ta pasáž "Colwin nám ještě řek, že až to vyřídíme, tak se sejdem v Huláckém hvozdě, ve kterém si ovšem máme dát pozor na druidy. Mí druzi se s ním rozloučili výsměchem a posměšky." :D:D Uplne to vidím, jak se tam kření a u toho říkate "Jo jasný, jsou tam velký zlí drujdi :D"

Šuky #2

No kdyby jenom to. Dostal strašnej fuck up, chudák slepej ?

Šuky #3

?

Šuky #4

?=smajlik

Malabar #5

:D ... jen čas potom ukázal, že měl docela pravdu :)

Přidat nový komentář