Hrad a Caer-König

Sever S01E05

17. 1. 2021 · 183 · 0 · Resli

Boj s Černými meči

Hledíme na mrtvoly, které ztuhly v groteskních umírajících pózách. Chvíli debatujeme, jak Kadrotha přivést zpět k životu, případně co se stane, když sekneme do zmrzlých soch (skoro nic). Co ovšem teď? To, že jsme se poměrně bez problémů dostali až do Kadrothvých komnat bohužel neznamená, že se stejně snadno dostaneme i z nich. Podle našich odhadů je v hradu pár desítek Černých mečů. Inu, dost pro každého. Poslouchám za dveřmi. Vypadá to, že se tam pomalu šikují naši nepřátelé. Připravíme se k boji a otevřeme dveře. Kalem je v první řadě se štítem, za ním Rogar s kopím, já vzadu s lukem.

“No konečně, už jsem myslel, že nevylezete ven. Odvedli jste tu kus dobré práce,” říká novopečený šéf. “Udělali jste přesně to, v co jsem doufal. A odstranili tu špínu, co já jsem nemohl. A nyní je bratrstvo Černých mečů moje! Nabídl bych vám, abyste rozšířili naše řady, ale jste příliš nevyzpytatelní. Nyní nás proto opusťte!”

“Mistře Thoobe,” začnu, “pokud zde necháte stále přespat zbytek Bergfrinova bratrstva, tak my samozřejmě neprodleně opustíme váš hrad a necháme vás zkonsolidovat moc nad Černými meči.”

“Ano, jistě, každý, kdo si oblékne černo-červenou tady může zůstat, zbytek vypadne. Takhle to je jednoduchý.”

Což je něco, s čímž nemůžeme souhlasit. Po krátké slovní přestřelce se nám daří Thooba vyprovokovat, aby zaútočil na naše poměrně dobře bráněné postavení. Boj je krátký a méně krvavý, než bychom čekali (vzhledem k tomu, že těla nepřátel rychle tuhnou v sochy). Kalem je po několika střetech zle posekán a klesá k zemi. S Rogarem se snažíme udržet co nejdéle, Kalem se naštěstí po několika málo chvílích probírá a opět se zapojuje do boje. Postupně kosíme nepřátele a postupujeme vpřed. Nakonec zbytky nepřátel pronásledujeme zpět dolů do přízemí hradu a na jeho nádvoří. Hiln zde právě odsekává hlavu poslednímu nepříteli. Hrad je náš!

Zabezpečení hradu

Prohledáváme hrad. Kalem nachází Hetyl, starou trpaslici. Ví o jeho matce (ve vnějším kruhu Desetiměstí hledá ztracené město. Zároveň prorokuje, že osud Desetiměstí je v našich rukou – vypráví nám o Xardorokovi Sluncezmarovi – veliteli temných trpaslíků, Je to vojevůdce a generál, jeho pevnost je na povrchu, skrytá na Páteři světa, někde blízko lesů. V pevnosti má mnoho vynálezů. Předmětem její vize byla výheň, která byla poháněna orgány rudých draků. “Vaše budoucnost je zahalena v zeleném oparu. Přeji vám hodně štěstí, budete ho potřebovat.”

V Kadrotově ložnici nacházíme: noblesní prazvláštní prsten se symbolem klíčové dírky, hradní stříbro (poháry, nádobí, příbory), nóbl oblečení, 54 zl., dvě drahokamy každý v ceně 30ti zlatých, 4 lahve nóbl vína, nóbl sušené maso.

Přichází Hiln s tím, že našli zamčenou místnost. Beru prsten a odemykám. Nacházíme tam starého Kranoka Sievera, starého Mluvčího.

“Díky všem bohům, které uctíváte. Děkuju, že jste zachránili mě a celé město. Budete blahořečeni jako skuteční hrdinové. Bože, jsem tak unavený, potřeboval bych najíst a napít. A pak možná spočinout v mé postýlce. Prostě se oklepat z těchto sraček. Tyhle Černé meče sem přišli a v já se v dobré vůli vypravil s nimi podepsat smlouvu a oni mne zde zamkli a vytáhli mě ven jen když mě potřebovali.”

“To jsou ty smlouvy s ďáblem,” poznamenal jsem.

“Sami vidíte, jak to dopadlo. Říkali, jak to tu ochrání a vyčistí a přitom znásilnili celé tohle město.”

“A kde byli Bílí vlci?”

“No právě, to bylo ono, oni mi právě vysvětlili, že oni jsou ty špatní.”

Hiln se opřel o futra dveří a zavrčel. “To jako vážně? To chcete poslouchat tenhle pytel sraček?”

“No chápete, já jsem jen obětí v tomhle scénáři. A vy jste hrdinové. A hrad je zpátky můj, takže….”

“No no no, počkat,” zastavil ho Kalem.

“Co s ním?” nadlesl jsem.

“No, podle mě byl měl veřejně vystoupit a odstoupit,” řekl Rogar.

“Nebo se mu stane nějaká nehoda,” nadhodil Kalem.

“No, jak to tady u vás na severu chodí?” vyzvídal jsem.

“No, většinou jsou voleni,” řekl Kalem. “Ale jsme konec konců na severu, a tady ty pravidla nejsou až tak ortodoxně dané. Tady v Caer-Dineval to je prostě tak, kdo si sežene větší podporu lidu.” Pak plynule přešel do telepatie. “Každopádně vzhledem k tomu, že tenhle píčus tady byl, když vraždili mou rodinu a nic neudělal, mám asi takhle málo k tomu, mu zakroutit krkem.”

Podíval jsem se na něj a chápavě přikývl. “Inu, račte. Jestli chcete, my se na okamžik vzdálíme.”

“Inu,” říkám nahlas, “asi bych se měl podívat na nějaké tapiserie.”

“Já se mrknu tady z okna na nádvoří.” říká Hiln.

“A já bych si potřeboval lehnout,” odkašlal si Rogar a odešli jsme.

Kalem si odepjal štít a odložil palcát.

“Počkej počkej,” začal Siver,” přece se můžeme nějak domluvit. Nezatracuj svoji duši! Můžu vám posloužit!”

Kalem ho chytil pod krkem a pomalu začal rdousit. “já jsem celou svoji duši zaprodal pomstě a nenávisti. Ve jménu Věčného Bena teď zaplať za moji ztrátu.”

Domlouváme se, že si hrad nakonec necháme. Hiln bude náš majordomus, který zároveň bude trénovat i nějaké naše vojenské síly. Zároveň mu slibujeme, že v Caer-Königu najdeme a zneškodníme a Shepeka Kaltra, důmyslného vraha, který zabíjí ve jménu Ledové pany.

Při průzkumu hradu ještě nacházíme žalář se spoustou zajatců. Jedná se o právníka, majordoma, překladatelku do trpasličtiny, hospodyni, štolbu, a tři Kalemovy bratry (Koln, Lonn a Haown).

Dál jdeme omrknout svatyni Ledového démona, kterému Černé meče sloužili.Vypadá to jako čistě vytesaný hranol ledu, v jehož středu je vidět zamrzlá silueta. Kalem a Rogar se chápou svých zbraní a za nějaký čas je oltář znesvěcen.

Nahoře Hiln a jeho patroly mezitím prošmejdily hrad. “V jedné věži jsme našli něco, co je asi adresované vám,” říká Hiln.

“A jak jste to poznali?” ptám se.

“No, je tam napsáno pro Grigora a jeho kámoše.”

“Jo, tak to budeme my.”

Vedou nás do komnat alabastrové krásky, kterou znám z minula.

 

Vzkaz: “Díky za všechnu vaši pomoc a vaše nasazení a přístup k věci. Věřím, že to nebude dlouho trvat a brzy se zase potkáme. Vaše Avarice

 

Inu, tak uvidíme. Mezitím prohledáme celý pokoj, protože co kdyby náhodou tady něco zanechala. Našli jsme dva svitky, jeden velký drahokam v ceně 150 zl.

Přichází Hiln a říká: “Hele chlapi, tak už je to asi všechno. Žádné překvapení už by na nás tady čekat nemělo.”

Posíláme Hilna za nějakým jeho přítelem, který by měl rozhodit sítě a podpořit naši kandidaturu u prostého lidu. Mezitím se vyspíme a pak skočíme do podhradí. Lid nám aplauduje, vypadá to, že jsou rádi, že jsou Černé meče vyhnáni z města. Na setkání s občany nás Hiln pomalu blahořečí a vynáší do nebes. Některé věci zveličuje, některé zamlčuje, v některých vyloženě kecá, inu, rozený politik. Lid aplauduje. Domlouvám se, že pojedeme s Bergfrinem do Caer-Königu. Cesta by měla v ideálním případě trvat maximálně dvě hodiny. 

Hilna jsem mezitím seznámil s Belmontovskými zvyky, kde si necháváme zprávy apod. Navíc získáváme od Culvera navigační prsten, díky kterému nám může Hiln kdykoliv poslat zprávu (po nějaké magické vráně). Hiln získává prsten od komnaty, já si beru prsten komunikace.

Hilnovi dáváme instrukce, co se hradu týče (ustanovit domobranu, vycvičit ji…). On nám připomíná, že Shepek Kaltro chodí velmi nalehko (což je podivné v tomto počasí) a dělá pro společnost Trogga. Plán bude jednoduchý – jeden z nás bude návnada a ti druzí dva se na něj vrhnou. Já budu schovaný ve stínech a Rogar bude hledat plátovku. 

S Bergfrinem se domlouváme, že s ním budeme pokračovat v jeho cestě, protože stejně musíme přes Caer-König (kvůli Shepekovi Kaltrovi), pak dál do Pustin (kvůli Kalemovo mámě, která tam hledá ztracené město) a pak také do hlavního barbarského města Arklanu (asi kvůli poloplátovce pro Rogara). Vyrážíme na sekernících směr Caer-König.

Cesta do Caer-Königu

Caer-König je malé městečko obemknuté horami ze tří stran a jezerem z té zbývající. Zároveň bylo toto město v minulosti několikrát dobyto orky. Po posledním nájezdu udělalo Desetiměstí alianci s barbary, kterým pak za odměnu Caer-König zůstal ve správě. Usadil se v něm kmen Losa a jeho král se stal zároveň i Mluvčím v radě Desetiměstí. Toto nicméně nemělo dlouhého trvání. Po smrti krále-mluvčího byl nahrazen dalším, který odvedl kmen Losa do Pustin. Vše se tedy vrátilo do starých kolejí, což se stalo přibližně před třiceti až čtyřiceti lety.

Pokračujeme v cestě, nicméně počasí se kvapně zhoršuje. Přibližně v půlce cesty už je situace neúnosná. Zastavujeme a budujeme ochranný tábor. Zvířata jsou ustájena uvnitř perimetru, Sedíme ve stanu a čekáme, až se bouře přežene. Po hodině se k nám připojí Pedr (starý známý z karavany). Dávám mu svařené víno.

“Je tam počasí, že bych tam ani živáčka nevyhnal.” A hned poté mi chrstne víno do obličeje. Tasíme. Pedrovi se v ruce zhmotní nazelenalá přízračná čepel. Prvním zásahem míjí Kalema, druhým zasahuje Rogara mocným zásahem. Zároveň začíná něco drmolit v neznámé řeči. Následně vyráží do vánice. Následujeme ho. Útočím tesáky a zasahuji. Rogar kůsou také. Kalem používá příkaz a nutí Pedra stát. U dalšího ohně vidíme bojovat další lidi. Co se to kurva děje?

Pedr opět útočí. Tentokrát zasahuje Kalema. Kalem kontruje božským úderem a zasahuje. Z Pedra vylétává éterická bytost něco na způsob bánší. Ta rozpřahuje ruce a sesílá kouzlo. Kalem a Rogar jsou vyděšeni, já jsem to s Thargardovou pomocí ustál. Navíc Rogar zestárl asi tak o třicet let! Duch se pak do Kalema pokusil vtělit, ale naštěstí Kalem odolal. 

“Všichni zemřete! Nebude probuzen!” vřískla v obecné řeči. Pak pokračuje v drmolení. Kalem i Rogar ustupují, já střílím. Kalem sesílá Nelibozvučný šepot a obrací ducha na útěk. Předtím ještě sesílá nějaká ektoplazmatická hovna. Duch mizí ve skále. I u vedlejšího ohně už je dobojováno.

“Zajímavé,” otáčím se na Rogara, “vypadá to, že na nás útočí jen, když jsme na cestách. V Bryn Shanderu a Caer-Dineval se nic takového nestalo.”

“Pravda,” přikývne Rogar pokrytý ektoplazmou.

“Vezměte Pedra dovnitř, a zkuste ho stabilizovat, já omrknu ten druhý oheň.”

“Zelený…” říkám když se přibližuji.

“Plamen.” Doplní mě hlídka. Zpoza nedalekého stanu přichází Ignis s ohnivou holí. Nedaleko je na zemi zbytek ohořelé ektoplazmy.

“Co to sakra bylo?”

“Vypadá to, že to byli nějaký duchové, kteří posedli pár členů naší karavany a pokusili se nás dostat v nejméně vhodnou chvíli. Ztratili jsme pět lidí.”

Vracíme se do stanu – Kalem vyléčí Rogara a Pedra. Ten se probouzí.

“Bože, co se stalo?” zasípá.

“Co posledního si pamatuješ?” ptám se ho.

“Jako poslední si pamatuju, když jsme vyráželi na cestu z Caer-Dineval.”

“Zajímavé. Znamená to, že nás musí pronásledovat vždy mimo civilizaci.”

Caer-König, Trogga a Shepek Kaltro

Bouře postupně utichá a my vyrážíme. Po nějakém čase dorážíme do Caer-Königu. Má zhruba 200 lidí. Kupuju nože z rybích kostí. Jinak v Caer-Königu je nálada vyloženě pochmurná až kousavá. (“Zkurvení cizáci.”) Tady by nám měli předělat povozy na sáně v Expedici na dálný sever.

Zároveň chceme uskutečnit plán k dopadení Shepeka Kaltra. Kalem jde vpředu, já ho jistím ze stínů a Rogar hledá plátovku. Kalem zamíří do hospody, následujeme ho. Zamíří si to přímo k hostinskémů. Několik mincí změnilo majitele a hostinský nás nasměroval ke společnosti Trogga (pro kterou Shepek kaltro). Je na náměstí, kousek od hostince. Kalem jde dovnitř a zkouší zapříst rozhovor s Troggou. Po chvíli ho následuje Rogar se slovy “Kdo mi udělá mojí poloplátovku?”

“Co chceš ty vařbuřte?” ptá se Trogga.

“Slyšel jsem, že v týhle hospodě dělají ty nejlepší poloplátovky na celym severu.” Nenechává se odbýt Rogar.

“Tohle není hospoda do piči, tohle je obchod, a ještě transportní. Co tu chceš dědku?”

“Táhnu se celý Sever, aby mi tady udělali tu nejlepší poloplátovku na Severu.”

“Tak to jseš v hajzlu, táhni do prdele.” (Palda – “Geniální.”)

“No počkat, takhle rychle to nepůjde.”

“Chlapi, ty vole, usměrněte ho.”

K Rogarovi se blíží dva chlapi. Rogar je podsekne ratištěm. Oni se po něm oženou meči.  “Zab toho dědka!” křikne Trogga.

Ke Kalemovi se zezadu připlíží třetí chlapík a dá mu kudlu pod krk. Trogga vytahuje zpoza pultu dvě kladiva. 

“Co to tady máme kurva?” zeptá se s krutým úsměvem.

Já se přibližuji k jednomu z chlapů ohrožujících Rogara a bodám ho do zad. Sesune se k zemi. Kalem se ohání kladivem a sráží chlapa k zemi. 

Trogga říká: “Shepeku Kaltro, máme tu situaci.” Jedna ze zdí obchodní společnosti se rozrazila a vešel Shepek Kaltro. Má modro bílé oči a v rukou se mu zhmotnily ledové zbraně. Trogga mezitím útočí na Kalema. Shepek jde po Rogarovi. Boj se rozjíždí.

Trogga i Shepek Kaltro se ukazují jako silní protivníci. Pohůnkové jsou v podstatě zabíjeni mimochodem, ale oni dva jsou z jiného těsta. Shepekovi se povedli dva velmi dobré údery. Rogar klesl na jedno koleno. Já útočím na Troggu. Kalem je potlučen jejími útoky. Na poslední chvíli se ožene kladivem a rozdrtí jí hlavu. Shepek Kaltro sesílá bouři ledových dýk. Zároveň seká po Rogarovi. Pak se teleportoval ke Kalemovi. Možná jsme si ukousli příliš velké sousto. Daří se nám ho zranit, ale nezdá se, že by ho to příliš trápilo. Zaútočí ještě na Rogara a Kaleme a mizí.

Hledáme ho. Před Obchodní společností se objevilo 7 ledových soch Shepek Kaltra. Útočíme na ně, a ony mizí. Pravému Shepekovi vyrostly ledové čepele přímo z rukou a ohání se jimi velice dobře. Crčí z nás krev. Nicméně my se nevzdáme. Přiskakuji z zabodnu mu krátký meč do zad. Rogar se ohání kůsou a zasahuje. Shepek se opět teleportuje, tentokrát dovnitř. Kalem s Rogarem ničí sochy. Shepek posílá Rogara k zemi. Já sesilám uspání a Shepek padá k zemi. Kalem se rozbíhá s kladivem roztříští Shepekovi hlavu. 

-- Z deníku Grigora Belmonta


Komentáře

Bohužel zde zatím nejsou žádné komentáře. Napište něco :)

Přidat nový komentář