Stmívalo se a Thargard zrovna končil obhlídku tábořiště. Každý z nás trávil večery svým způsobem. Zdálo by se jako kdyby se vše tak nějak zautomatizovalo. Najedli jsme se a před námi stálo rozhodnutí kam se vydáme. Ten večer s námi byl i Karčíbo. Debatovali jsme celý večer, snažili jsme se vyzjistit od Karčíba vše co ví o dění v Cormyru i mimo něj, jak se dostal do potíží apod. Ovšem stálo před námi rozhodnutí kam se vydat. Vyslechli jsme Thargardovi sny a cíl byl před námi. Bouřné hory a svatyně runových kněží.

Dariel během večera zkoumal svoji katanu a zjistil, že již není v tak dobrém stavu v jakém bývala. Snažil se zjistit zda bychom mu nezvládli s ní nějak pomoct. Thargard by mohl, ale potřeboval by k tomu spoustu náčiní. Nikdo jsme si bohužel netáhly na zádech kovárnu s výhní, takže Dariel bude muset počkat na jinou příležitost.

Celý večer jsme pak vymýšleli, jak se dostaneme do Bouřných hor. Bylo to totiž přes celý Cormyr. Vzpomněl jsem si na jeden super trik převleků, který mi kdysi Ben ukazoval. Takže projít přes Cormyr asi nebude takový problém. Vše bylo naplánováno a chystali jsme se ke spánku. Vypadalo to na v celku klidnou noc. Během mé a Thargardovi hlídky se prakticky nic nestalo. Sem tam zapraskala větvička od hopkajícího zajíce, ale nic vážnějšího. Thargard se vystřídal s Darielem a usnul. Zhruba po hodině co Thargard usnul, Dariela cosi probralo z letargie. Byl to opět Thargard, který z ničeho nic vstal a začal se doslova přehrabovat ve svých věcech. Nereagoval na žádné z Darielových oslovení. Když k němu Dariel přistoupil a chytil ho za rameno, jediné co stihl zahlédnout, než ho Thargard silně odhodil bylo Thargardovo bělmo v očích. Thrgard vyhrabal pergamen popadl uhlík z ohně a na pergamen nakreslil symbol hor nad nimi plameny a nějaké runy. Pak se Thargard sesunul na záda a zase tvrdě usnul. Dariel počkal do rána a vše nám převyprávěl a Thargard nám vysvětlil co se stalo. Thargard nám převyprávěl historku ze své historie a vysvětlil nám, že je v blízkých horách svatyně, které hrozí velké nebezpečí a mohli by se zde nacházet nebo na ni zaútočit purpuroví rytíři a neznámý v bílém rouchu.

Bylo tedy vše zase jinak a vyrážíme do Králova hvozdu, ze kterého se zkrz portál, který dokáže Karčíbo otevřít se dostaneme k druidům a tam se s nimi domluvíme a pak se s Karčíbem vyměníme a on tam zůstane a počká na svoje může (Cormyrské hraničáře).

Vydali jsme se na cestu a zhruba po dni cesty jsme se dostali do kopcovitého terenu, kde jsme si na cestě všimli ozbrojeného oddílu zhruba šesti lidí. Blížili se směrem k nám. Rychle jsme se domluvili na taktice, která nám již párkrát vyšla. Všichni kromě Thargarda jsme se schovali za vrcholi kopečků a on šel dál neohroženě po cestě. Jakmile spatřili Thargarda zakřičeli "To jsou oni" a zaútočili. Mé krytí nebylo úplně dokonalé a namířili na mě kuše. Thargard seslal nad blížící se skupinu obrovskou ohnivou runu, která se zaburácením roztříštili do všech směrů a po ohromujícím ráně jsme všichni viděli skupinu značně poraněnou a otupěnou. To je moje chvíle, pomyslel jsem si. Postavil jsem se na vrchol kopce, zaostřil se na střed skupiny. Uprostřed skupiny se začala do jednoho bodu hromadit veškerá energie co se v okolí několika stop nacházela a pak vše vybuchlo. Již tak zranění nepřátele tento nátlak nevydrželi a popadali k zemi. Někteří tyto dva masivní útoky přežili začali se zvedat ze země ovšem v tom se z kopce řítil s vytasenými katanami Dariel.

V bojovém pokřiku se pustil hned do prvního z nepřátel, kterého potkal a obloukovými seky s otočkami jej začal doslova porcovat. Byly jsme tak zabraní do tohoto souboje, že jsme si nevšimli jak se k nám ze všech směrů blíží další skupinky. Jsme v pasti pomyslel jsem si. Do boje se zapojil i Karčíbo. Začal po nepřátelích střílet výbušné projektily, které svými výbuchy zpomalovali pohyb nepřátel. Velký boj pokračoval. Než jsme se vůbec nějak vzpamatovali, pod našima nohama se nacházelo spousty těl a jen dva z nepřátel se dali na útěk. Ovšem co Vám budu povídat, daleko neutekli. Darielovi se povedlo jednoho z nich dohnat a já jsem mezitím dostal toho druhého. Co si budeme povídat, už nám neutekli. Thargard mezitím u jednoho z těl našel pergamen, kde stálo, že nás hledají a že po nás jde více patrol. Nebyl čas se zdržovat na tomto místě, pokusili jsme se skrýt těla do výhubní v kopcích, tak aby nebyla vidět z hlavní cesty a vydali jsme se do Hvozdu.

Karčíbo nás po několika hodinách zkrz tajný průchod dovedl do jeskyně, kde se nacházel trup velké lodi. Karčíbo se najednou zastavil, otočil se na nás, roztáhl paže a prohlásil: "Vítejte v útočišti". Člověk se najednou cítil zase trošku bezpečněji, ovšem ne na dlouho. S Karčíbem jsme se domluvili na plánu jak aktivovat portál k druidům do Huláckého hvozdu.

Hulácký hvozd

Odpočinuli jsme si po cestě, Karčíbo během našeho odpočinku začal připravovat portál. Po chvilce tvoření pergamenu, pronášení záklínačských frází, používání různých olejů a prášků se najednou začala chvět zem a během pár vteřin se před námi zjevil oválný modře zářící průchod. Prošli jsme jím a objevili jsme se v obrovském prastarém lese. V prostoru portálu se nacházel velký kamenný stůl. Pozorně jsme se rozlíželi po okolí, když tu najednou z poza stromu vyskočila nějaká druidka. Museli jsme se jí prokázat kdo jsme a proč jsme se odvážili vstoupit do hvozdu. Řekli jsme jí co se chystá. Odkázali jsme se na Colwina a ona nás přijala a odvedla nás na nedaleký palouk. Na palouku na nás čekala další druidka a ta nám připravila čaj a usadili jsme se na kamenné sedalda. Thargard s Darielem usrkávali čaje, já jsem na něj nějak neměl chuť, a probírali s druidkou proroctví, Rezavou pěst a Colwina a druidka nás po chvilce odkázala na Starého zřece , což je prastarý strom u svatyně. Bohužel druidka se bude muset poradit s ostatními, abychom mohli ke Starému zřeci a to pouze za lunárního svitu. Po zhruba dvou hodinách čekání se vrátila druidka s informacemi. O Rezavé pěsti nic nevědí, prý nás mohou teleportovat do nějakého hájku mimo Cormyr a muže jménem Colwin sice znají, ale neviděli ho tady. S zřecem si můžeme promluvit a Karčíbo se sem potom bude moct vydat a bude zde moct počkat na svoji skupinu. Předali jsme zkrz portál informace Karčíbovi a domluvili se na postupu. Museli jsme čekat do půlnoci.

Uběhla celkem dlouhá chvíle. Během čekání jsem se od společníků vzdálil z palouku a prohlížel si okolí. Dariel během toho cvičil a meditoval, Thargard si povídal s druidkou. Já jsem po chvilce narazil na další druidku, mladší než byly ostatní dvě, co jsme zatím potkali. Dali jsme se do řeči a mě napadlo se jí zeptat, zda neví jestli se tu někdy neobjevil Ben. Celkem mne šokovalo co mi odpověděla, prý tudy před lety procházel. První zmínka o Benovi po tom, co z ničeho nic zmizel. Chtěl jsem se vyptávat víc a zjistit co nejvíce informací, ale najednou mě druidka přerušila a v tom jsem uslyšel zacinkání a zadunění země. Dal bych vše za to, že to znělo jako když trpaslík ve zbroji spadne vší svojí vahou z většího kamene na zem.

Rozběhl jsem se k místu zařinčení a zadunění. Druidka běžela semnou. Když jsem přiběhl viděl jsem jak Thargard s Darielem leží na zemi a spí. Přiběhl jsem k Thargardovi a otočil jej obličejem vzhůru a pokusil jsem se jej probrat. Jakmile jsem od Thargarda zvedl hlavu směrem k druidce, nevěřil jsem vlastním očím. Stáli tam najednou všechny tři druidky, měli ruce natažené před sebou a pronáželi jakési pro mě neznáme zaklínadlo. Pokusil jsem sebe a své společníky obalit magickým štítem, ovšem než jsem stihl dotvořit magický štít začal jsem také usínat, až jsem se svalil vedle Thargarda.

Nejmladší druidka

Děj se najdou otočil o 360°. Vše co jsme doposud slyšeli, viděli byla jedna velká léčka. Probudili jsme se o několik hodin později. Byl večer. Pomalu jsme otevírali oči, které nám ozařoval oheň nad kterým byl upevněn obrovský železný kotel, ve kterém vařila voda. Kolem ohně jsme spatřili tři postavy. Nebyly to již druidky, ale oslizlé, zjizvené a hrbaté ženské stvoření. Čarodějnice. Neměli jsme u sebe zbraně a co víc byly jsme přivázáni k dřevěným kůlům s nohami ve vzduchu. Zaslechli jsme rozhovor čarodějnic o tom, že prý tak šťavnatý tvory ještě nejedli. Popadl mě strach a panika. Snažili jsme se všichni všemožně nějak uvolnit ze zajetí kdy najednou, jako by se mi zatmělo před očima viděl jsem jen ve svém vědomí obrovský černý kotel. Najednou jsem se probral, otevřel oči a viděl jsem jak svojí myslí, držím ve vzduchu obrovský železný kotel s vodou vysoko na hlavami čarodějnic. Byl jsem šokovaný tím co jsem právě zjistil, že dokáži ale nečekal jsem a kotel jsem pomocí mysli rychle obrátil a vylil vařící vodu na čarodějnice a vzápětí kotlem praštil o zem kde stáli. Vařící vody škvařila jejich kůži, kotel samotný je porazil na zem a poranil. Byl jsem tím co dokážu fascinovaný. Z mého údivu mě probral Thargard, kterému se podařilo uvolnit a uvolnil i Dariela a pokusili se co nejrychleji zaútočit na čarodějnice. Já jsem zkoušel svojí myslí útočit na jednu z čarodějnic, bohužel útoky nebyly tak silné,protože jsem byl stále spoutaný. Thargard už se chystal mě také osvobodit, ale než to stihl udělat, podařilo se čarodějnicím seslalt nějaké kouzlo na Thargarda a proměnili ho ve vlka. Nevěřil jsem vlastním očím.

Nejstarší čarodějnice se vydala směrem ke mě. Nevím jak se Thargard cítil, nebo co prožíval, ale přiběhl ke mě a zuby mi rozkousal provazy na rukou. Šílené, ale to nebylo vše. Thargard v podobě vlka okamžitě skočil po nejstarší čarodějnici a povalil ji na zem a začal ji drásat svými zuby a drápy. Zkusil jsem použít znovu nově nabité schopnosti a podařilo se mi znovu uchopit kotel a s ním jsem srazil k zemi opět jednu z čarodějnic a kotel jsem opět otočil a zkusil jsem ji tam uvěznit. Thargardovi se v podobě vlka povedlo nejstarší z čarodejnic zabít. Neuvěřitelné.

Dariel mezítím zápasil s poslední čarodějnicí. Ta dlouze odolávala a zničeho nic se proměnila ve vránu a začala stoupat vzhůru do korun stromů. Dariel na nic nečekal a šplháním po větvích se ji snažil dotihnout. Dodnes nevím jak to udělal, ale dostal se na její úroveň a dlouhým skokem ji chytil a spadnul s ní k zemi. Čarodějnice se ihned proměnila zpět do své, normální formy.

Já jsem pořád držel vší mentální silou uvězněnou jednu z čarodějek. Thargard se zabitím nejstarší z čarodějnic opět proměnil zpátky do své normální podoby a jako by se nic nestalo povolal do své ruky kladivo a bežel směrem ke kotli a vší silou do něj palicí udeřil. Ozvala se ohlušující zvonová rána. Podívali jsme se na sebe pohledem stylu: Tohle nedá, a pomalu zvedli kotel nahoru. Následoval další šok, byla pryč.

Pravá podoba druidky

Nezbýval čas se zabívat kam zmizela a ihned jsme přispěchali Darielovi na pomoc a zpacifikovali jsme poslední čarodějku. Tu jsme ovšem hned nezabili. Chtěli jsme ji vyslechnout co se tady ve hvozdu děje. Vzali jsme ji a přibyli ji k těm kůlům, na kterých nás drželi. Začali jsme ji vyslíchat ovšem, nechtěla nám nic říct a tak ji Dariel setnul svou katanou. Ještě než z ní všechen život vyprchal podívala se směrem k Darielovi a pronesla: "Teď už jsi náš".

Dali jsme se trochu dohromady a vyrazili rychle směrem ke Starému zřeci. Thargard na něj pro jistotu ihned seslal runu přátelství. Nastala půlnoc a strom se začal pomalu hýbat a rozevírat. Uvnitř stromu byl zakořeněný nějaký starý muž. Všude byl podivný zelený sliz, který strašně páchl. Bylo vidět, že stromu už moc nezbývá k zahynutí. Thargard nečekal a začal jej lečivými runami léčit. Na chvilku jsme jej stabilizovali. Zřec nám najednou pověděl, že jediný kdo jej může zachránit je druid zvaný Renangar, který je v jižní části hvozdu. Okamžitě jsme se vydali na jih. Křičeli jsme na celý les jeho jméno, aby jsme na sebe upoutali pozornost a aby nás on slyšel.

Ovšem to se nevyplatilo a zničeho nic se na nás ze všech stran začali valit nechutná stvoření a různě zdeformovaná zvířata pokryta stejným slizem jako byl pokryt Zřec. Okamžitě jsme se s nimi pustili do boje. Thargard naběhl na prvního z nich a mohutnými údery je začal zraňovat. Dariel sekal katanou a všude ve vzduchu byl cítit hnilobný smrad a navíc, ten zelený sliz pálil jako kyselina. Byly všude. Byli jsme oblíčeni. Z tohodle se už asi nedostaneme živý jsem si pomyslel. Začal jsem v sobě usměrňovat enregii a zaměřovat 5 nepžátel najednou. Zničeho nic jsem omdlel. Upadl do kómatu jako tenkrát, kdy zemřeli moji rodiče při nájezdu zlodějů. Stalo se to znovu. Absolutně jsem nad sebou ztratil kontrolu. Zbytek souboje znám už jen z vyprávění Tahrgarda a Dariela. Z ničeho nic se mi objevili na zádech velká průhledná kostra netopířích křídel. V druhé ruce se mi objevilo další pulzující kopí. Naprosto stejné jako mám. Oči mi žhnuli světlemodrým plamenem. Začal jsem prý útočit na vše co mi přišlo do cesty. Nepřátele jsem začal kopími a výbuchy energie zabíjet jednoho podruhém. Během toho byly plně zaneprázdněni i Thargard s Darielem. Ovšem Thargard stál blízko mne a ani on neutekl, jendomu z mých útoků. Ano zaútočil jsem i na své blízké. Znova. Když už se boj schyloval ke konci a nezbývali žádní nepřátelé, které bych mohl zabít otočil jsem se proti Thargardovi a Darielovi a vystřelil na ně dvě energetické střely. Přežili to a Thargard mě toporem svého kladiva uzemnil do bezvědomí na zem. Po chvíli jsem se probral, nevěděl jsem ze souboje vůbec nic, jediné co si pamatuju byl strach a panika. Thargard s Darielem nevěděli co se semnou stalo. Mě to ovšem došlo. Vysvětlil jsem jim co se stalo tenkrát na kupecké stezce a že mě potom zachránil Ben.

Po chvilce odpočinku k nám přiběhl cizí člověk. Byl vystrašený, obourční meč měl od kyseliny. Vysvětlili jsme mu co se všechno stalo a koho hledáme. Byl to žoldák z jednotky Rezavé pěsti, kteří s druidy bojovali proti bestiíím několikset metrů od nás. Ten človek se jmenoval Bronon a řekl nám že se mezi druidy nachází i Renangar. Vyrazili jsme k nim do tábora a mě a Dariela se ujal nějaký felčar a Thargard šel zatím sehnat Renangara.

Po chvíli jsme se s Renangarem a několika dalšími muži vydali zpět ke stromu a hlavně k portálu, kterým měl dorazit poté Karčíbo. Když jsme dorazili ke stromu, opět jsme nevěřili svým vlastním očím. To co se v tomto lese událo nám asi nikdo nebude věřit. Okolo stromu stálo v kruhu spoustu bytostí (převážně lidí), kteří byly porkyti také zelným slizem a ani se nehnuli. Zničeho nic Dariel poklekl a začal kašlat. Na ruce se mu objevila také kyselina. To nemůže být pravda pomyslel jsme si a hledal jsem v očích všech přítomných záchranu a pomoc. Na pomc ihned přiběhl Renangar. Vyčaroval nějaké velmi silné kouzlo a povedlo se mu Dariela zachránit, ale z Dariela zničeho vytryskl velký zelený oblak a ten se zhmnotnil do podoby čarodejnice, která utekla. V tu chvíli se bytosti kolem stromu dali do pohybu směrem k nám. Renangar se vyčerpáním z kouzla, kterým Darielovi zachránil život sesunul k zemi. Po chvilce začal velký boj. Všichni se pustili do znetvořených bytostí a Dariel si kosil cestu k čarodějnici. S Thargardem a ostatními žoldáky jsme drželi linii a snažili se uchránit Renangara, který po celou dobu boje ležel na zemi. Dariel se pustil do boje s čarodejnicí a dlouho dobu si čarodějnicí vyměňovali rány. Dariel obratnými úskoky a seky se vyhýbal čarodějničiným kouzlům a ihned ji zraňoval svojí čepelí. Čarodějnice ovšem se uměla také dobře bránit. Kolikrát Dariel zaútočil přesným sekem a zničeho nic se čepel svezla po čarodějničím těle. Ovšem Dariel z tohoto souboje vyšel vítězně a i nám s Thargardem a ostatními se podařilo uchránit Renangara.

Po boji ostatní druidi pomohly Renangarovi, se dostat zpět na nohy léčivými kouzly. Žoldáci rezavé pěsti drželi stráž. Renangar přišel ke stromu a začal jej léčit. Dával do toho spoustu enrgie a ostatní druidi mu pomáhali také. Jako by byly všichni v transu. Bylo vidět jak se pomalu stromu navrací síla a kyselina začala mizet. Po chvíli kdy byl strom již schopen jednání, jsme se jej zeptali na to kde se stane průrva z pekel. Odpověděl nám:"Starověký chrám, jenž je blízko trhliny je na starých základech. Hledáte chrám věčné smrti v bouřných horách." Následné nám ukázal na mapě Thrlinu.

Zřec a druid

Pokusil jsem se stroma zeptat opět na Bena Weekse, sice čarodejnice se snažili nás zmást a využít, ale co když na tom bylo něco pravdy. Strom mi odpověděl jednou větou: "Střež se svého mentora a jeho přízračné chaty." Více mi ani nikomu jinému nepověděl. Druidové nás odvedli od něj aby mohl strom odpočívat a uzdravovat se. My šli také odpočívat v blízkosti stromu. Rezavá pěst poslala k portálu stráž aby nás potom mohli za rozbřezku vzbudit a my se mohli rychle prohodit s Karčíbem v portálu.

Tak se také stalo. Najednou jsme se opět nacházeli ve skrýši. Obejvili jsme na stole vzkaz od Karčíba. Zanechal nám tam několik lektvarů a vybavení. Dariel využil chvíle ve skrýši a začal meditovat. S Thargardem jsme balili věci co nám Karčíbo zanechal kdy tu nás vyrušilo zasténání Dariela a na krku se mu obejevily krvavé rány. Začali jsme jej s Tahrgardem probouzet. Dariel nám po probuzení řekl, že měl vizi a rozhovor se svým mistrem, který je v zajetí nějakého mocného mága pod Vyverním jezerem.

Dlouze jsme debatovali kam se vydáme, zda do Bouřných hor k Trhlině či pomoc Darielovu mistru a nebo dokonce do ohroženého chrámu z vize Thargarda. Vydali jsme se na cestu směrem k Thrlině a chrámu z vize Thargarda.

Thargard nám razil cestu ze skrýše a chtěl prozkoumat jako první zda máme bezpečný prcůhod ven ze skrýše. Bohužel co osud nechtěl a opět po nás šla skupina vojáků, kteří na nás čekali venku před skrýší. Thargard zjistil že skrýš má ještě další dva východy a tak bychom mohli vojáky překvapit a snadněji se zkrz ně dostat pryč. Dobrý plán. S Darielem jsme se rozdělili a čekali u východů na Thargardovo znamení . Vyskočili jsme po zanmení , protivníky zaskočili a začali útočit. Bohužel i tak jsme padli do léčky a po zatroubení jednoho z vojáků se začali blížit další nepřátelé. Štěstí stálo opět na naší straně, poveldo se nám tuhé nepřátele porazit a rychle útect. Při úprku jsme se při ohlednutí všimli skupinky, která dorazila na míto boje vedená nějakým nejspíše mágem, který měl rudou šerpu přes hrudník a Thargard si ještě všiml, že měl stejný měšec jako má on, který získal od drakorozených z budoucnosti, ve které jsme byli.

Všechny nás teď sžírá jediná otázka. Jsme opět v současnosti nebo zase v budoucnosti. Jak to poznáme a kdo nám dá vysvětlení. Ovšem pokud jsme v budoucnosti, možná že už nám nezbývá moc času vyřešit Colwinovo proroctví.

-- Ned Vane