… ocitli jsme se na mýtině, ale kde přesně, to ví jen bohové. Zběžně jsme zkontrolovali sebe i vybavení. Z ničeho nic začalo na opačném konci palouku pulzovat světlo. Připravili jsme se. Světlo po malé chvíli získalo kruhový tvar. Portál. O něčem takovém jsem četl ve svatyni, ale tohle bylo poprvé, co jsem jej viděl na vlastní oči. Tak kdopak k nám jde?

Z portálu vystoupilo několik stvoření. Na první pohled se zdálo, že tyto bytosti mají něco společného s draky. Sic měli humanoidní postavu, jejich končetiny a zejména hlava nesly jasné dračí rysy. Na vodítkách drželi nějaké cizozemské obludy, které sebou cukaly ve snaze se vytrhnout svým pánům. Zastavili se několik sáhů od nás.

Odplivl jsem si přes rameno, cizáky zkrátka nemám v lásce. Nicméně Dariel je duše slušnější, pokouší se s nově příchozími domluvit. Marně. Jejich arogance je nebetyčná, kam se hrabe přístup Cormyřanů k nelidem. Vypouští na nás své psy, ale o nás si vylámaly zuby aj jinačejší bestie. Po několika dobře mířených ranách už čmuchaj ke kytkám zespodu. To evidentně naštvalo jejich pány, kteří se na nás vrhají se zbraněmi v rukou. Poslední z nich, pravděpodobně tvůrce onoho portálu, sesílá magické formule. Bojuji a snažím se krýt Hala, který naopak kryje mne před nepřátelskou magií. Darielovy čepele se míhají vzduchem v neskutečném sledu perfektně vycizelovaných seků. Čaroděj sesílá poslední blesk (do mě, naštěstí my trpaslíci něco vydržíme) a proskakuje portálem zpět. Tak to ne ty kozomrde! Tohle bude hodno roku odplaty! Vrháme se do portálu za ním.

Nutno podotknouti, a jistě si toho laskavý čtenář již povšiml, že nejsme příliš přemýšliví a jednáme spíše, abych tak řekl, impulzivně. Teprve v portálu nám došlo, že za a) bychom se z něj nemuseli dostat úplně jednoduše, protože matérie průchodu začala slábnout a trhat se a za b) že vůbec nevíme, kde bude portál ústit. Bezhlesně so modlím ke Gormovi Gulthynovi, aby pro tentokráte ještě zachoval naše životy.

Vypadáváme na nádvoří nějakého hradu či zámku, první bod byl tedy splněn a my nebyli zanecháni v magické matérii mimo čas a prostor. Druhý bod byl splněn také, protože zde jsou čtyři drakolidští strážní, kterým pronásledovaný kouzelník gestikuluje, aby nás zabili. No, co se dá dělat. Minulý boj nás poměrně vyčerpal, ale co potřebuje trpaslík více, než cítit pevnou půdu pod nohama a v rukou zbraně svých předků. Hned jak vystupujeme z portálu na pevnou zem, už na nás letí ohnivá koule. A další. Ech, moje vousy! Ale jak se říká, ten, kdo se bojí smrti, ji zve na návštěvu. Vzhůru na nepřátele!

Boj byl dlouhý a nároční, dračí lidé se ukazují jako silní protivníci, jak v umění se zbraněmi, tak v tom magickém. Kladivem se ze všech sil snažím drtit končetiny a runami sežehávat nepřátele, Hal útočí na jejich mysl svými zaříkáváními, Dariel tančí mezi nepřáteli a způsobuje strašlivá zranění. Situaci nakonec (skoro by se dalo říci jako obvykle) zachraňuje Hal, který sesílá nějaké mocné kouzlo které ničí poslední odpor dračích vojáků. Ti, kteří ještě stáli na nohou, padají k zemi. Jeden z nich utíká, ale pro Dariela je snadnou kořistí. Já mezitím prohledávám mrtvá těla ve snaze nalézt něco, dle čeho bychom mohli identifikovat, v jakém čase to jsme (to, že jsme v Cormyru , nám prozradil Hal). U kouzelníka nacházím měšec s vyšitým nápisem v torasu : „Naše krev je vaše dědictví“.

Tvor z vize
Photo credit: Tumblr.com

Dariel se vrátil, otíraje z čepele krev, a vede pomláceného zajatce. Náhle nás pálí předloktí. Když se na něj podíváme, zjišťujeme, že každý z nás má na ruce vypálenou vykladačskou kartu. Na mé jsou dvě useknuté hlavy s runovou sekerou, na Darielově mnich provádějící složitá fyzická cvičení, na Halově muž s řetězy v rituálním postoji.

Musíme se ukrýt a vymyslet, co dále. Zabíháme dovnitř hradu, přičemž se snažíme najít nějaké málo používané prostory. Nacházíme nějaký sklad. Čas vyslechnout zajatce. Ten bohužel nespolupracuje, což se ukazuje jako nesmírně nezdravé. Nicméně z toho mála, co jsme rozuměli, jsme dostali potvrzení, že skutečně jsme v Cormyru , bohužel stále nevíme „kdy“. Hal dostává nápad na nabití karet jeho magickou energií, přičemž by mohly fungovat jako kotvy, které nás stáhnout zpět do našeho času. Tak uvidíme.

Nicméně nejprve se musíme dostat z města pryč, jsme tu příliš na ráně. Hal prý Suazil zná, jdeme podle jeho rad. Proplížili jsme se zahradami a přehoupli přes hradby. Dariel si všímá na mnoha místech pobořených hradeb města. Ech kurva, co to je za polízanici? A všude jsou k tomu ti dračí lidé… Musíme počkat na tmu, za dne jim neproklouzneme. Uvelebujeme se v jednom hustém křovisku v zámeckých zahradách, za šera vyrážíme. Hal nás vede jistým krokem, Darielovi smysly vždy dostatečně včas varují před nebezpečím. Daří se nám a skrz jeden průlom v hradbách opouštíme Suazil .

U Gorma, musíme nějak zjistit, kdy to jsme! Hala napadá, že bychom se mohli poptat ve vsích v Králově hvozdu . Inu, proč ne, někde to zjistit musíme. Vyrážíme tím směrem, oproti očekávání a našich zostřených hlídkách na cestách nikoho nepotkáváme. První víska se jmenuje Šerodol a je vypálená do základů. Ruiny dřevených stavení smutně stojí okolo cesty. Vzpomínám na vypálenou svatyni… Jak se říká, toto bude hodno roku odplaty. Další na naší cestě je Jeleniště . Bohužel i tam se nám naskýtá stejně smutný pohled. Někdo nás ale sleduje. Rychle ukazuji Darielovi, kde se dotyčný skrývá, a ten vyráží za svou kořistí. V tomhle se mu skutečně nikdo nevyrovná. Za chvíli se vrací i s podivným chlapíkem.

Ten se prý jmenuje Elor a je druidem. Dozvídáme se, že je rok 1376. Jsme tedy o dva roky „v budoucnosti“. U Ohňookého! Za dva roky se Cormyr takhle změní? Tato země byla podle všeho zaplavena démony, neb někomu se podařilo otevřít pekelné brány. Vše mělo začít v Bouřných horách . Alespoň odtamtud se vyvalily ty stvůry pod vedením Dragnaroka, jejich vůdce. Údajně před tímto nebezpečí m varoval kruh druidů z Huláckého hvozdu . Nu, aspoň víme, kam pro více informací. Náš „zajatec“ využívá chvíle, během níž diskutujeme alternativy, mění se na pavouka a uniká nám. Co na plat, vše důležité již víme.

Kousek od trosek Jeleniště uléháme ke spánku. Držím první hlídku, Hal sebou ve spánku neklidně šije, asi nějaký sen či co. Náhle se probouzí. Údajně ve snu mluvil s Colwinem, naším kouzelníkem, který nás sem vyslal. Prý máme vyčkat během nadcházející bouře na třetí zahřmění a pak budeme přeneseni. Z nebes se snáší provazy vody, jsme promočení na kost. Kapky bubnují o moji zbroj v zuřivém sledu. První. Druhé. Třetí! Dáváme ruce s vypálenými kartami k sobě a v záblesku světla se přenášíme.

Jsme v Králově hvozdě našeho času, před námi stojí vyčerpaný Colwin. Sláva ve jméně Pána Bronzové masky! Konečně zpátky. Colwin nás seznamuje se současnou situací, která panuje, my zase jeho s informacemi, které jsme si dali dohromady v budoucím Cormyru . Evidentně budeme mít v nadcházejících událostech ještě nějakou úlohu. S Colwinem je domluveno, že půjde za druidy do Huláckého hvozdu , my se máme vydat zachránit nějakého mága do DaRoniho jeskyně . Měl by mít údajně přístup k mnoha arkánickým věcem a znalostem, kterých se nám nedostává a které budeme potřebovat. Dále si necháváme vyložit karty, konec konců mystikovo umění v této tajemné disciplíně je věhlasné. Colwin v rychlém sledu pokládá na zem Maskovaného, Vědmu, Diktátora a Zrádce. Maskovaný – nějaký jedinec, nebo představitel nějaké skupiny, který má na zdejší dění již dlouhodobý dopad z minulosti. Jeho dřívější činy si pravděpodobně vybírají daně na náš všech nyní, nebo brzo budou. Vědma – V přítomnosti je někdo, kdo dokáže poodkrýt závoj budoucnosti. Sakra ta karta se docela nápadně podobá Colwinovy! Diktátor – Uzurpátor, někdo, kdo převzal moc na úkor jiných a nyní ovlivnujě dění okolo nás. Jeho záměry jsou sobecké s pravděpodobně se špatným dopadenm na své okolí. To bude určitě ten mizerný císař! Zrádce – Budoucnost naznačuje, že někdo z našich spojenců není takový, jak se jeví a až se mu to bude hodit, tak nás zradí ve prospěch jeho vlastního cíle. Hm … měli bychom mít oči otevřené.

Dále si pak máme líznout každý jednu kartu. Hal jde první a na jeho kartě stojí „Anarchista“. Já si lížu „Berserkra“ a Darielovi balíček vydává „Mnicha“. Podle Colwina jde prý o naše osobní karty. Říká, že jsme si je líznuli již při prve – před naším „výletem“. Zajímavý, přísahal bych, že dřív na tý mí kartě byla sekera a teď tam vidím kladivo. Zajímavý.

Colwinovi karty

Při rozednění vyrážíme před Králův hvozd . Cesta ubíhá, na cestování jsme během těch let navykli. Hvozd pomalu končí, rozhodneme se přenocovat, zítra nás čeká pochod přes pláně, kde budeme na ráně, tak abychom byli čerství a připravení na případné protivníky. Noc poklidně uběhla a my opět vyrazili.

Po několika hodinách cesty pláněmi vidíme na obzoru pohyb. Ale do všech prdelí! Snad ne patrola? Je to patrola. No co, utíkat nemá příliš cenu, doufejme, že nás podcení a nepošlou pro posily… Podcenili nás. Jejich těla jsme uklidili do jednoho blízkého remízku. Už abychom byli v horách na západě. Další cesta skrz pláně je již v poklidu.

Konečně jsme na úpatí Bouřných hor , kde by se měla nacházet DaRiniho jeskyně . Přenocujeme a ráno vyrážíme jejím směrem, nemělo by to být už příliš daleko. Po průchodu několika stržemi vidíme vstup, který hlídají dva členové Purpurových draků . Ha, to jsme správně! Rychle dáváme dohromady plán. Já odvedu pozornost, Dariel se dostane za ně a Hal se je pokusí sundat z dálky, pokud to nevyjde. Což vychází dokonale. Válečníci se soustředí na mě, zatímco se za ně snese Dariel jako bůh smrti. Hal kontroluje situaci svými kouzly z bezpečné vzálenosti. Rytíři leží v krvi, když tu se ozve řev. Ále kurev tisíc, tohle bude polízanice… Vyverna vylézá zpoza napadaných skal, hladově si nás měří. Vrhám se k ní, Dariel ji zkušeně obchází z boku. Zasáhnu palicí její kolení kloub, kensai bodá svými zbraněmi do jejího boku. Náhle se ozývá strašlivá rána a na mě prší vyverní mozek. Obrátím se a vidím ztěžka oddechujícího Hala, jak se na nás zubí. Inu, asi k vyvernám od našeho posledního setkání získal nějakou averzi či co.

Rychle ošetřím společníkům rány a vzhůru do jeskyně. Sic opatrně, občas spouštíme nějakou na nás nachytanou past. Už mě z těch všech jedových šipek, ohnivých koulí a kyselinových nestvůr začíná bolet hlava. U Ohňookého, už abychom byli dole. Čím postupujeme dále, tím více jeskyně ztrácí své hrubé rysy a stává se opracovanou chodbou. Po několika sázích se rozšiřuje do místnosti. Ve které nás čeká nějaký gnóm a střílí po nás, sviňák. Vrhám se po něm, ale gnóm hbitě uskakuje, Darielovi výpady odráží, až Halovo útok ho zastihne nepřipraveného. Zapotácí se, ale rychle se oklepává, máchne rukou a zařve zaklínadlo. Mezi ním a námi si zvedá ohnivý elementál. Ha, já jsem služebník Ohňookého boha ty kozojebe, na mě si s něčím takovým nepřijdeš!

S Darielem se vrháme na vyvolaného poskoka, zatímco Hal se snaží usmažit mozek tomu gnómovi. Na zdi za ním vidíme připoutanou postavu. Že by námi hledaný mág? Darielovi se daří elementála zaměstnat na dost dlouho, aby se mi na nepřítele podařilo umístit runu Ničení. Protivník se padá k zemi. Dariel je několika rychlými skoky u gnóma, kterého sráží na zem. Konečně po boji. Spoutáváme nepřítele a osvobozujeme zajatce. Až teď si uvědomujeme, že to je také gnóm. Který se nám představuje jako Karčíbo…

-- Thargard Thennorson