Hromové hory naše skrýš a útočiště. Velké pohoří rozpínající se na severovýchodní části Cormyru. Tímto pohořím prochází velmi známá a také jediná téměř bezpečná stezka do Sembie. Hory samotné ovšem již tak bezpečné nejsou. Dost často zde lze narazit na skřetí skupiny a různé podobné stvůry. Kolikrát jsou skřeti daleko zákeřnější než ta zelená horda.

Situace v Cromyru je velmi napjatá. Samozvolený císař dále provádí rasové čistky proti nelidem a shlukuje všechny magicky nadané a to pod trestem smrti těm, kteří by nešli dobrovolně. Spousty životů již padlo za rezistenci proti odvodu. Vím, to viděl jsem to z obou stran barikád. Jediné co se mi poslední dobou honí v hlavě je to, proč okolní státy na Cormyrské čistky neodpovídají. Proč se nepokusí zachránit dříve tak mocný stát.

Posledním městem, které bylo císařskou gardou "dobyto" je Tilverton. Je to největší město v blízkosti Hromových hor. Lidé ve městě dlouho odolávali, ale nakonec byli zlomeni.

Již delší dobu jsem se svými novými přáteli, kteří mi zachránili život, součástí odboje. Všechny, kteří mohli jakýmkoliv způsobem pomoci v odboji jsme vítali. Těch lidí nebylo spousty, ale dost se jich našlo.

Jednoho dne jsme od svých kontaktů dostali zprávu, že se máme sejít na našem tajném místě, kde jsme se dozvěděli o Gryfí hoře. Gryfí hora byla taková vyvýšenina na kupecké stezce. Údajně se tam má udát další čistka. Měli jsme to tam prověřit.

Vydali jsme se na cestu. Hlavní cesta do Gryfí hory je kupecká stezka, která se nám jevila jako velké riziko. Proto jsme se vydali po neoznačených cestách ovšem pořád v dosahu stezky abychom měli přehled o tom, kdo se do města chystá, či snad z něj prchá. Po třičtvrtě dne jsme se dostali na místo, kde jsme měli skvělý výhled na stezku. V dálce jsme viděli přijíždět vozku. V poklidu projížděl stezkou a všude byl absolutní klid. Bylo to divné, ale rozhodli jsme se zde na tomto dobrém místě zůstat přes noc a monitorovat situaci. Utábořili jsme se a vyprávěli jsme si historky, co jsme zažili před i během převratu. Dariel s Thargardem jsou skvělí společníci. Oba toho mají za sebou spoustu a mají co vyprávět. Večer se nachýlil, domluvili jsme se na hlídkách a šli spát. Měl jsem první hlídku. Všude byl pořád klid, přemýšlel jsem nad minulostí a v tu chvíli se něco prohnalo přes oheň, až skoro celý zhasnul. Vůbec jsem nezaregistroval, co to bylo. Vzbudil jsem Dariela s Thargardem. Než jsme se stačili nějak dát dohromady, opět to na nás zaútočilo. Nyní jsem již věděl, oč jde. Byla to wywerna. Wywerna, která mě svým dalším průletem odhodila do dálky a svým ocasem mě velmi poranila. Dariel s Tahrgardem ovšem nečekali a vrhli se na ní. Dariel na nyní svými rychlími pohyby zaútočil a vyskočil na její hřbet. Thargard se opevnil runami a zběsile na ni zaútočil. Já jsem se vzdálil, abych popadl dech a síly. Začal jsem formovat energii kolem sebe a následně ji všechnu vypustil do wywerny. To wywernu oslabilo a Thargard ji sejmul z oblohy. Dariel se celou dobu na ní držel jak klíště a útočil na ni. Wywerna spadla mrtvá z oblohy a Dariel z ni hbitě seskočil. Thargard mi vyléčil má zranění. Dospali jsme zbytek noci a Dariel během své hlídky z wywerny připravil skvělou snídani. Nasnídali jsme se, připravili a vyrazili do Gryfí hory.

Po půl dni jsme k ní dorazili. Darielovi a Tahrgardovi přijde město povědomé, ovšem já jsme v něm nikdy nebyl. Vešli jsme do města a našli Darielovu a Thargardovu známou hospodu. Snažili jsme se k ní projít zadní cestou, ovšem zrovna někdo venku močil. Povedlo se nám jej omráčit. Po chvilce se probral a vyslechli jsme jej.

Rozhodli jsme se prozkoumat okolí hospody. Nalezli jsme náměstí, kde byli v klecích uvězněni lidé a před nimi pochodoval člověk se znakem Lanthandera, ke kterému se také v poslední době začal vázat císař Forill Obeskyr [poslední z linie králů po Azounovi]. Dále zde byli také dva strážní. Hlavní mluvčí vznáší srdcervoucí projevy pro dav, který jej čestoval svými potlesky a pokřiky. Vmísili jsme se do davu. Rozhodovali jsme se co dál, ale mezitím se vozy s klecemi dali do pohybu a odváželi zajatce. Rozhodli jsme se, že je zachráníme a začali jsme vozy sledovat.

Pronásledovali jsme je a v menší kotlince jsme je přepadli. Vše jsem začal velmi ohlušující ránou na vedoucí skupinu, kterou se mi povedlo srazit k zemi. Mezitím Dariel z ničeho nic zaútočil na další vůz a srazil vozku k zemi. Začal chaos a velký boj. Thargard se v podstatě proměnil v bojující mlátičku a vzduchem se mihotali runy, které svými výbuchy zraňovali nepřátele. Nepřátele ovšem nebyli žádní zelenáči. Dávali nám velmi zabrat a po spoustě úderů, seků, výbuchů se nám podařilo nepřátele porazit a osvobodit zajatce. Byl to dlouhý boj, ale naštěstí se zajatcům nic nestalo. Zajatce jsme osvobodili a všichni se ukryli a odpočinuli si.

Během odpočinku jsem promlouval k zajatcům a snažil se je přimět, aby se přidali k odboji a bojovali za svou svobodu. Většina se k nám přidala a my jsme kontaktovali mystika v horách.

Během souboje se nám povedlo zajmout jednoho ze strážců. Ten se nám jen vysmíval a urážel nás. Mrtvé jsme obrali o zbraně a peníze. Vše jsme tak nějak rozdělili mezi nové odbojáře včetně peněz. Thargard si všiml na obzoru další hlídky. Museli jsme se co nejrychleji vydat na ústup. Povedlo se nám ještě zbytek přesvědčit, aby se k nám přidali, ti nakonec souhlasili. Povedlo se nám uprchnout a vydali jsme se směrem k Hromovým horám. Není to sice ideální místo pro úkryt, ale nic lepšího se bohužel nenabízelo.

Utábořili jsme se a všichni pomalu usnuli. Po pár hodinách spánku nás Thargard vzbudil s podivným zvukem z vrcholu hory. Byl to divný zvuk, ale usoudili jsme, že to nebude asi nic vážného.

Ráno jsme se probudili a po chvíli se vydali na cestu. Dostali jsme se do jednoho z našich útočišť. Když jsem vešel do skrýše, všiml jsem si podříznuté postavy. Byla to postava jednoho z assassinů z Remsyho badny - Kengren. Podříznutý, probodnutý a svíral korbel. Postava ležela přes svoji truhlu, kde měl svoji věci a z jeho zadní kapsy mu čouhal kus pergamenu. Thargard se zaměřil na korbel padlého. Po chvilce zjistil, že se nejednalo o obyčejné víno, asi nejspíše bylo otrávené. V pergamenu stálo:"Půlkopec v osm večer, Jargutova čtvrtka" Je to vesnice vzdálená zhruba 24 mil. Bohužel tato skrýš byla odhalena. Museli jsme jinam, nebyly bychom zde v bezpečí. Čeká nás skoro celý den cesty, možná dva, přes hory do našeho dalšího útočiště. Vydali jsme se co nejdříve na cestu.

Kengren

Tahrgard si během cesty všiml, že nás někdo nejspíš sleduje. Počasí v horách je neúprosné a spaluje nás horské slunce. Přečkali jsme další noc a ráno jsme chtěli vyrazit na cestu. Povedlo se nám našeho pronásledovatele přelstít a zjistili jsme, že to byl troll. Udělali jsme totiž past a troll se do ní chytil. Ovšem on nakonec nebyl sám a přidalo se k němu několik orků, ale i jeden obr. Neskutečné co se zde v horách skrývá. Zaútočili na nás.

Obrovský boj vyústil v neuvěřitelnou bitvu, kterou jsme nakonec vyhráli a ochránili zbytek skupiny- Byly jsme sice vysílení, ale podařilo se nám najít útočiště, kde jsme si odpočinuli a domlouvali další plán postupu. Musíme jednoznačně kontaktovat našeho mystika, se kterým se musíme sejít a probrat vše co jsme za posledních pár dní viděli a zažili. Našli jsme místo, kde se nám podařil kontaktní rituál a zjevil se nám Colwin. Thargard se ujal rozhovoru. Snažili jsme se navrhnout vytvoření místního odboje a předali jsme mystikovi zprávu, kterou měl mrtvý assassin v našem prvním útočišti.

Rozhovor s Colwinem přinesl, ale i něco dalšího, co jsme úplně nečekali – věštbu z karet. Nad Gryfí horou se má stát něco strašného. Má být obětována spousta duší. To je jeho obava. Měli bychom se zachovat jako obvykle, zachovat si čistý úsudek a nadhled. Karty nám prý i předurčili jistého bílého jezdce.

Předali jsme uprchlíky mystikovi a vydali se na cestu zpět do Gryfí hory. Co se stane je ve hvězdách, ale náš cíl je jasný. Cormyr musí být očištěn od nadvlády tohoto šíleného císaře.

-- Ned Vane