Zrození trojce

Cormyr S01E00

22. 12. 2016 · 165 · 3 · Malabar

V temné místnosti, do které jen pozvolna vnikal měsíční svit se zamihotal malý plamínek. Na drobnou chvilku osvítil oči postavy, která ale plamínek opatrně vdechla do dýmky čímž rozhořela dýmku. Postava se rozkašlala čímž prozradila že se jedná o muže, který má již nejlepší léta za sebou.

Muž, s dýmkou stále v puse, přistoupil k lesklé stojaté ploše situované u jedné ze stěn místnosti. Místnost se velmi pomalu začala zaplňovat kouřem a muž zašátral v brašně. Zastavil se, a z brašny vyndal malé kolíky, snad ze skla či křišťálu. Celkem čtyři tyto kolíky dala postava, každý do jednoho rohu lesklé plochy. Muž pomalu přišel k oknu, které bylo do těď zastíněno závěsem, kterým prudce trhnul. Do místnosti se prodralo více měsíčního svitu, takže byly vidět i části noblesně vypadajícího nábitku. Muž sice zůstal v zákrytu přes svitem, najvíce osvětlení avšak dopadlo na zrcadlo, u kterého muž před několika chvílemi stál.

Kolíky umístěné v rohu staře vypadajícího zrcadla začali lehce světlékovat. Muž se postavil přibližně do středu místnosti, mohutně nasál s dýmky a poté opět zapátral ve své brašně. Ruka hbitě vyskočila z brašny a rodavačným gestem vyhodila prášek, který se v letu pomalu mísil s dýmem vyfukovaným z fajfky a vytvářel tak zvláštní obláčky dopadající na zrcadlo. Při každém dopadu obláčku na zrcadlo jako by zazněl tichý ráz a zrcadlo se zachvělo. Po několika nárazech se směs na zrcadle začala vířit až vytvořila ovál v rozmezí umístěných kolíků. V oválu se pomalu začali zhmoťnovat abstraktní tvaty, později konkrétnější podobizny, nakonec se v oválu zobrazila živoucí scéna.

Kuřák se z plných plic nadechl z dýmky a zadíval se dějství před sebou.


***

22. Letnince 1371 UL; kdesi v pohoří Hromových skal; Cormyr

Do úzké soutěsky spadl malý kamínek, poté další a za ním ještě řada dalších. Na kamenném útvaru na vrcholu soutěsky putoval zarostlý trpaslík. Na tváři pod okem tetování, duhovku každého oka jinak zbarvenou a výraz plný odhodlání a pravěpodobně již dlouho odpírané pomsty. Vrcholek cesty nevypadal jako udržovaná cesta, ve skutečnosti byl dost nebezpečný. Trpaslíkovi to ale bylo zcela jedno a svou cestu si razil sebejistě a bez váhání

Soutěska již dávno zanikla, a horský terén byl čim dál nehostinný, padla tma a trpaslík se utábořil. Takto uplynulo několik dnu během, kterých se zásoby krátili. Trpaslík si vždy podrobně při odpočinku prohlížel staře vypadající mapu.

Chvíli před soumrakem jednoho z nekonečných dnů trpaslík přes všechen ostrý skalnatý povrch dorazil na malou plošinu. Zkontroloval mapu a rozhlédl se. Pro oko běžného člověka nic zvláštní, ale pro oko jednoho z trpasličích runových kovářů to bylo místo, které přesně hledal. “Další runová svatyně - Grom-Rhunhal ” řekl trpaslík tiše sám pro sebe a přistoupil k jedné ze skalních stěn, které obklopovali plošinu. Jeho ruce zručně pracovali a ohledávali kamennou stěnu na mnoha místech. Trpaslík dokonce vytáhl malý měšec, ze kterého po špetkách několikrát vybral jakýsi prach, ten pak podle určitého vzoru vetřel do škvír mezi kameny a do prasklin ve skalní stěně. Ukončil svou práci a hleděl na zeď před sebou. Chvilku se nic nedělo, ale náhle přišlo zapraskání a kámen se začal pomalu rozestupovat, až odhalil stezku. Trpaslík se usmál.

Úzká stezka se kroutila kroutila skalní masou, až konečně odhalila vytesaný prostor před velkou vstupní bránou do svatyně. Trpaslík si všiml člověka a tak si připravil zbraň a zrychlil svůj krok. Záhy ale viděl, že člověk, oděný do zvláštních učeneckých hávů, přesto vyzbrojen mečem, stojí naproti dvěma trpaslíků a mluví s jedním z nich. Mluvící trpaslík byl od pohledu výše postaveným ve zbroji pokryté mnoha runami. Příchozí trpaslík povolil stisk svého válečného kladiva a již v klidu došel ke troji. Při příchodu slyšel o čem se vede řeč. Příliš často padly slova “Cormyr”, “Špína” a “Nebezpečí” a “Zmrdi” v jedné větě.

Trpaslík v runové zbroji si všiml příchozího “Zdravím Tě. Vidím, že neseš znamení Ochránce”. “Je tomu tak.” odvětil příchozí trpaslík. “V tom případě můžeš vstoupit do síně.” “A co tady ten? ...” ukázal příchozí na člověka “... ten sem určitě nepatří.” Člověk nijak nereagoval. “Je to posel, nese nám zprávy a ne moc dobré. Zachránil ale našeho zasvěcence.” Trpaslík v runové zbroji ukázal na vedle něho stojícího trpaslíka, který doposud nic neřekl a ten jen přikývl. “Za to mu každopádně dlužíme.” Příchozí si člověka s nedůvěrou změřil od hlavy k patě. “Obávám se, že já mám taky špatné zprávy. Jde o ostatní svatyně”.

Postupně se všichni čtyři daly do velkých debat, ve kterých probírali napadení runových svatyň, a rostoucí hněv v cormyrskýh srdcí, výpady proti nepřispůsobivým a nehodícím se. Z debaty vzešlo více otázek, nešli odpovědí, ale jedno bylo jasné. Nikomu se nelíbilo kam se situace ubírá. Trpaslík v runové zbroji - letitý runový kovář oznámil zapečetění svatyně, aby tak ochránil svatyni a trpaslíky v ní. A spolu se zasvěcencem se vydal do kamenné brány, která se několik okamžiků na to začala pomalu se skřípotem zavírat. Člověk a poslední trpaslík se rozhodli útočiště nevyužít.

“Nebudu se schovávat človíčku. Je čas rozsekat několik cormyrskejch zadků!” řekl trpaslík a podíval se na člověka. “Vidím to stejně, je řada ubohých duší, které jsou lapeny a čekají na pomoc, která nepřichází.” odpověděl člověk. “Zlovládě tomu šílenýmu císařovi se musí učinit příž!” pokračoval trpaslík. “Nebude to ale jednoduché, musíme postupovat opatrně a krok po kroku”. navázal člověk. Trpaslík se zarazil “My?, máš kuráž človíčku - to je dobře.” “Jmenuji se Daariel Neel” představil se člověk. “Thargard”, odsekl trpaslík, pak si potěžkal své kladivo a pokračoval. “Je čas, čas na to aby ty psy začali splácet.” “Výborně, vyrazme tedy.” přikývl souhlasně Neel. Thargard se jen ušklíbl a pak vyrazili.


***

Pozorovatel vdech další kouř, a mírně zakašlal.


***

3. Zlatenu 1371 UL; na Mesíční cestě, asi den od Tilvertonu

Chladný večerní vítr ovíval silulety Daariela Neela a Thargarda Thennorsona. Jediné co jim svítilo na cestu byl měsíc. Cesta, po které šly, se začala zvedat do kopce a i pouze v měsíčním svitu byla docela dobře vidět. Daariel přerušil dlouho trvající ticho potichu laděným hlasem “Za tímto kopcem bude už nejspíš tábor konvoje, měli bychom se připravit na střet a nepozorovaně se přiblížit.” “Na střet jsem připravenej vždy.” odpověděl Thargard. “O tom bych ani nepochyboval, co ale si před touto bitvou sundat ten platový krunýř co máš na sobě, jistě by nám to pomohlo se dostat k nepřátelům nepozorovaně”. Daariel ukázal na Thargardovu zbroj a ten odpověděl. “He! Mé zbroje se vzdám, až ty zahodíš tvůj zahlej meč!” “Dobrá, snad budeme mít tedy štěstí” dodal Daariel a oba se vydali nahoru na kopec.

Na kopci bohužel nebylo žádné křoví, za které by se dalo schovat, ale jakmile dvojce překročila hřeben bylo vidět, že se nemýlili. Konvoj měl dole rozbitý tábor. Několik koní pro tažení dvou vozů, dalších pár koňí určených pro jízdu a několik dalších ozbrojenců leželo a nabíralo síly. Dva vozy nebyly ani tak vozy jako spíše železné klece na kolech. V obou dvou se krčili zajatci. Tábor viditelně hlídala stráž dvou vojáků, kteří více měně chodili okolo tábora v pravidelných intervalech.

Daariel s Thargardem na sebe kývnuli a vydali se každý svou cestou dolu k táboru. Daariel běžel nehlasně k jednomu z vozů. Už byl v táboře, když tu byl náhle před ním třetí strážný, který byl do teď nespatřen. Naštěstí byl zády. Z druhé strany tábora bylo slyšet zařinčení zbroje a trpasličí kletba. “Kdo tam?” Zavolal strážný a vydal se za zvukem. Daariel se pousmál a v tichosti řekl “Výborné načasování”, rychle dohnal strážného a zaskočeného ho uděřil jílcem katany do hlavy, až se složil, pak ho ohledal a vzal mu klíče.
Mezi tím se Thangard hnal na dva strážné, kteří mu již šli naproti. Několik máchnutí jeho kladivem a leželi opodál. Trpaslíkovi stihl vrátit úder jen jeden a ten zásah si Thangard ani neuvědomoval. V tu dobu už Daariel odemkl první povoz a zajatci se z něj začali drát ven. Dle instrukcí od Daariela se zajatci rozeběhli ke vzdálenému lesíku. Všechen povyk vzbudil spící cormyrské vojáky, které se začínali sápat po svých zbraní a následně se formovat. Všechno jim ztěžovalo Thangardovo kladivo, které další dva vojáky poslalo zase spát. Než byli probuzení vojáci připraveni, podařilo se Daarielovi otevřít i druhy vězeňský povoz. Vězni se vydali opět k lesu až na jedno, ten - oděn jen v roztrhaném rouchu, s chraplákem pronesl: “Zůstanu a pomůžu vám!” Dřív než Daariel stihnul odpovědět dohnali se na místo dva vojáci útočící mečema. Daariel zaujmul obraný postoj a snažil se odhadnou situaci v táboře. Viděl jak se k němu žene Thandarg, který má v patách snad celou četu.
Thangard běžel k Daarielovi a vzdorujícímu vězňovy, když zrovna uslyšel dusot kopyt. Otočil se akorát v čas, aby viděl několik metrů od něj jezdce který se již napřahoval k útoku. Jezdec dohnal trpaslíka, ve vzduchu se načrtla run a výbuch. Jezdec ležel na zemi a kůn ve zmatku utíkal pryč.
Daariel odzbrojil jednoho z útočníků a oťukával druhého. “U pána obnovy! Zastavte ty rebely! Propustili všechny ty heretiky!” hlas patřil knězovi, jenž se už vydrápal ze svého stanu. Než dozněl Daariel zpacifikoval druhého útočníka. “Plamen očistí tvé hříchy” Nad Daarielem se začal formovat rudý žhnoucí oblak, který se stále rozpýnal, zvětšovat a navýbal na žáru. Thargard akorát doběhl k Daarielovy, když z oblaku vyšlehl prudký sloup ohně přímo na bojovníka s katanou. K jeho překvapení ho plamenný výšleh nezasáhl, ale plameny se svezli po téměř neviditelné bariéře která útok odvrátila. Daariel viděl otrhaného vězně, jak stojí v křečovité póze a dává všechnu svou zbývající energii do toho aby štít udržel. Plameny se svezli na zem a jejich dozvuk začal podapolvat přikrývky, haraburdí, ale i věženský vůz v jejich dosahu. “Máš to u mě!” v rychlosti řekl kensai. Osvobozený vězeň kývl a začal se klátit k zemi. Thardarg ho ale v čas chytnul “Měli bychom se zdejchnout človíčku, necháme si je na příště.” Daariel kývl. Běžte na před, odeženu jim koně a doženu vás. Plameny v táboře nastolili potřebný zmatek, i když četa vojáků nyní cílila na Daariela, ten už se boji nevěnoval a jako blesk proběhl k úvazným koním. Vojáci mu nestačili. Kensai katanou odsekl uvázané koně a vyplašil je, některé ani nemusel jak se zmítali z blížícího se požáru. Kněz osvícen svatou aurou, třímající ohněm ovinutý palcát se vydal také za Daarielem, ale už bylo pozdě. Bojovník s katanou již byl na cestě za Thargardem a posledním z vězňů.

“Rychle, musíme sebou hnout, nasrali jsme celej tábor ozbrojenců, nebude to trvat dlouho a vydají se po naší stopě.” řekl Daariel, který již dostihl své komplice, a pokračoval při pohledu na bývalého vězně “Jsem rád, že už jsi zase při vědomí. Díky, tvůj zásah nám dost vythnul trn z paty.” Thargard bručením souhlasil s Daarielem. “Já jsem Daariel Neel, tento houževnatý chlapík je Thargard Thennorson a jak můžeme říkat tobě.“ Osvobozený si sundal roztrhanou kápi z hlavy a řek “Ned, mě říkají Ned. ... Jak jste se o zajatcích dozvěděli? Předpokládám, že jste nešli jen tak kolem.”. “Jeden slepec, Colwin se jmenoval. Dal nám tip, vypadá to, že měl pravdu“ odpověděl Daariel. “Na slepýho človíčka má docela přehled co se děje” dodal Thargard. “Colwin? O tom jsem nikdy neslyšel ...” zněl zamyšleně Ned.


***

Místnost se plnila kouřem, zvědavé oči avšak stále bez mrknutí sledovali výjev před sebou.


***

5. Hnání 1371 UL; Tilverton

“Tak jo, to je poslední” Ned koukal na trpaslíka, posledního, který byl držen zamčen v nuzném ghette nalepeném na Hradbách Tivertonu. “Měli bychom zmizet než to někdo zmerčí” navrhoval Thargard. A tak se trojce vydala směrem pryč od města. Udělali ale jen pár kroků a tmou se začali nést zvuky poplachu - byly odhaleni.
Ze zbytku přilehlých obydlích a staveb se jim podařilo uprchnout. Ovšem jakmile se začali vzdalovat od města, nešlo to jinudy než přes pláně. Toho bohužel využili jednotky zburcované polplachem a vydali se pronásledovat uprchlíky.
Monotonní pláně nejblíže narušoval menší lesík. Daariel na něj ukázal “Dřív nebo později nás doženou, můžeme si alespoň vybrat bojiště”. “Nachystáme jim překvapení” ušklíbl se Ned a všichni se vydali k lesu.
Zbídačení trpaslíci probíhali lesem dále na pláně, ale trojce se zastavila uprostřed a těch několik málo minut co měla do střetu využila k hledání vhodných temných míst pro schování.

Vojáci jeli lesem, doposud koně hnali, ale v tmavém lese jízdu zbrzdili na pouhou chůzi. Tusíčí nebezpečí se rozhlíželi. Na koních jela městská posádka - ubožáci co měli zrovna v tuto noc službu. Ale jel mezi nimi i někdo jiný. Daariel si jej všiml. Byl to klerik, který se je snažil upálit té noci jak osvobodili Neda. “Ten prevít”, tiše přecedil Daariel přes zuby a dál vyčkával, než uslyší signál. A ten náhle přišel. Velký výbuch a záblesk světla směrem od čela konvoje. Před zábleskem stál Thargard a ve vzduchu mizeli zbytky run, v plamenném výbuchu. To vše doprovázeli zvuky padající hlíny, splašených koní a dopadávajícíh kusů výstroje vojáků.
Daariel opustil úkryt, rozeběhl se, malý kopeček použil jako odrazový můstek a vyskočil do prostou. Svůj zakřivený meč dal do bojové pózy a čekal, až klesne aby si našel cíl. Klerik byl ale rychlejší, všiml si zákeřného útoku a v rychlosti složil ruce a v několika rychlých gestech, doprovázených šepotem z nich vyslal mohutný světelný paprsek přímo na letícího Daariela. Kensai už čekal nejhorší, když si všiml že těsně před nárazem energie jej obalila Nedovo ochranná sféra. Paprsek se po ní jen svezl a Darriel dopadl ke svému cíli. V jednom krátkém mžiku udělal nescestně pohybů mečem a z kněze odpadávali cáry hadrů zbrocené krví. Darriel švihl poslední sek. Tentokrát neoddělil žádný hadr, ale hodnostářovo hlavu, která spadla na zem v děsivém šklebu.
Po tak rychlém vývoji začali vojáci panikařit, v čele Thargard jehož kladivo s každým úderem naráželo do ohořelých kroužkových košilích, konci konvoje Daariel stojící nad mrtvolo Lanthanderova kněze a do toho všeho začali z lesa vylétat podivné magické pulzy uzemňující prchající vojáky.
“Nesmí prchnout, jinak přijdou s větší posilou a ty trpaslíci v jejich stavu už další pronásledování nezvládnou” křikl z lesu Ned. Všichni věděli co se musí udělat. A tak té noci, i když to byla velká přesila - snad dvacet proti třem, z lesu žádný Cormyrský voják neprchnul.


***

Žhavý tabák v dýmce pohasnul do temných barev, až téměř splynul s tmou. Nádech. Zapraskání. Dýmka opět ožila a letmo osvětlila svraštělou tvář.


***

2. Listupadu 1371 UL; Před Tilvertonskou knihovnou

Daariel nervozně přecházel v uličce, které byla přes malý plácek, naproti velké budově. Do uličky, z druhé strany, náhle vyšla osoba. Chlapík - vypadal jako nějaký chasník, nikdo zajímavý. Daarielovo smyslům ale neunikl občasný zvuk zaskřípání plechů, který směroval jakoby od chasníka. Muž konečně dorazil k Daarielovi, odkašlal si : “Vybrali jsme dobrý místo, se strážema to tu je dost vlažný. Nejbližší se vrátí nejdřív za půl hodiny.” Darriel se jen usmál “Díky Thargarde, do té doby by měl být Ned už zpatky. Snad se poštěstí.”
“Už se poštěstilo” ukázal Thargard směrem k plácku, na kterém kvapem šel Ned s brašnou, oděn do nenapdných hnědých a šedých hadrů.
Ned dorazil k ostatním, a společně popošli hlouběji do uličky. “Podařilo se” a Ned poplácal starou koženou brašnu. Thargard s Daarielem netrpělivě koukali na Neda jestli ukáže plody své práce. Nedovi došlo na co se čeká, a tak otevřel brašnu. Nejdříve vytáhl pergamy “Glejty s povolením provozování živnosti námezných dobroduhů. Tři kusy. Vypsané na naše jména, tedy samozřejmě né na ty pravé” Ned se ušklíbl. A pak jestě toto, vyndal váček, že kterého opatrně vyndal stuhy s pečetěmi. “Toto jsou mírové pečetě, pokud jsme dobrodruzi, můžeme mít u sebe zbraně, ale zajištěné touto pečetí. Jakmile pečeť přerušíme, můžeme mít oplejtačky. Pokud jí nebudem mít vůbec, tak budeme mít určitě oplejtačky.” Ned se podíval spokojeně “Každopádně nám to jednou může pomoct v infiltraci nebo maskování sebe, nebo našich záměrů.”
Thargard s Darrielem se na sebe podívali. “Kurňa dobrá práce chlape!”. “Vzkutku, toto nám může jednou zachránit životy.”
“No nevím jak si sehnal ty věcičky Nede, ale doufám že mi to jednou povíš. Thargarde, říkal jsi, že máme půl hodiny? Rád bych ještě něco udělal, když ještě zbývá čas.” “Beze všeho.” souhlasil přestrojený trpaslík. Ned také souhlasně kývl. “Sháním nějaké informace o mém chrámu a o mém mistrovi. Široko daleko v pohraniční Cormyru nenajdu větší knihovnu než tuto. Neodpustil bych si, kdybych to nezkusil, pokud je příležitost.”
Nedovi zvážněl výraz ve tváří “Rozumím, půjdeme s tebou.” “Ne to není potřeba, jen se tam rychle porozhlédnu. Navíc, potřebujeme tu mít hlídku, kdyby se stráže vrátili dříve, pokud se tak stane, tak pro mě doběhni příteli.” “Dobře, chápu”.

Daariel již procházel několikátou knihu. Tituly zaměřené na staré artefakty, tajemná umění a cizokrajné památky. “Dobrý den. Mohu vám být nějak nápomocen?” vytrhnul Daariela od zkoumaní svazáků mladý hlas. Když se kensai na mluvčího podíval, došlo mu, že jde jen o mladého knihovníka a trochu si oddechl. “Zdravím vás. Jen tu prohlížím vaši překrásnou sbírku děl. Tyto tituly jsou opravdu mistrovská díla”
“To určitě jsou” odpověděl, už o něco sebevědoměji knihovník. “Koukám, že se zajímáte hodně o staré artefakty a různé almanachy. Hledáte snad něco konkrétního?” “To ani ne, snad jen z dlouhé chvíle jsem si vzpomněl ně jeden zvláštní předmět - Děditství duše. Neslyšel jste o něm náhodou? Nevíte kam bych se mohl podívat?” “Děditství duše?” knihovník jako by zaváhal “Bohužel, mé znalosti v tomto oboru nejsou až tak hluboké. Nicméně, určitě vám rád pomůže mistr. Vydržte chvilku, dojdu pro něj.” Daariel se nadechl, aby se situace pokusil nějak vyvlíknout, ale knihovník bych rychlejší “Jen drobná formalita, mohl byste mi předložit vaše potvrzení o registraci vaší osoby jakožto legálního uživatele magie?”
Daariel v duchu zaklel. “Jistě, mám ho rovnou tad...” a kensai se rozběhl směrem k východu k z knihovny. Po cestě se mu podařilo převrhnout stůl, aby zbrzdil případného pronásledujícího. Za sebou jen slyšel knihovníkův hlas: “Mistře Ranagarde! Máme tu neregistrovaného mága!”.

Thargard stál s Nedem stále v uličce. Ze dveří knihovny se vyhnal udýchaný Daariel a bez přestávky utíkal směrem k nim. “Co to k sakru?” divil se Thargard. Daariel už se blížil k jeho společníkům a zároveň posunkami naznačoval, aby se připravili na ústup. Zrovna ve chvíli, když se Darriel dostal ke zbytku skupiny, vyšla z knihovny další osoba. Postarší muž s delším vousem, oděn v robě která kombinovala fialové a bíle látky. Sem tam i drobné zlaté dopňky. Postava působila značně sebevědomě i na takovou dálku a nijak vzrušeně. Ned si jí všiml “A do háje! To je Válečněj čarodej! Musíme od tuď zmizet dokud to ještě jde!” Thargard s Daarielem nemrhali čas a dali se na úprk, Ned je následoval.
Válečný čaroděj pomalu začal sestupovat po schodech vedoucíh do knihovni a zrak upíral na utíkající trojci v uličce. Jeho ruce začala obklopovat narůstající energie a jeho rty se pohybovali v rytmickém přeříkávání magických formulí.

Darriel s Nedem již byly z dohledu, ale Thargard jako poslední se ještě ohlédl na mága dokončující své kouzlo. Přeříkání skončilo, energie obalila mágovo tělo v mihotavém záblesku a náhle byl mág pryč. “U všech vousatejch! … To je na hovno!”. Zepředu byl slyšet Nedův hlas “Vstup do stok je už nedaleko, tam za sebou zahladíme stopu.”


***

Kuřácký kašel zazněl místností a rozetnul ticho. Ovšem na zrcadle před před pozorovatelem se již formovali nové obrazy.


***

27. Dlouhonoci 1371 UL; Kousek od cesty mezi Tilvertonem a vesnicí Půlka

Skupina vyšlapávala drobný pahorek, na jinak poměrně planitém prostředí, které se nabízelo před úpatím Hromových skal. “Colwin říkal, že ty nebožáci mágové mají být někde na cestě za tímto pahorkem. Podle jeho instrukcí by to mělo být zhruba někde tady. Údajně sotva utekli ze zajetí, takže ochrana by se jim určitě hodila”. “Hmpf, tak to sem zvědavej jak ten slepec to dobře odhadnul.” reagoval Thargard s mírnou nedůvěrou v hlase. Daariel se do debaty nepřipojit a skupina pokračovala v tempu dál do svahu.
V tom náhle ticho narušil řev z dálky “Remsyyyyyyyyyyy ….” Všichni tři si vyměnili překvepané pohledy a vyběhli v rychlosti na hřeben. Před nimi se táhla cesta kterou hledali, odděloval je jen krátký svah. Dále podle cesty byla vidět skupina potlučených, leč přeživších uprchlých mágů. I když byly od pohledu k smrti unavení, byly v poklusu co jim jen síly dovolily.
A náhle znova “Remsyyyyyy ….” hlas patřil osobě, která běžela naproti uprchlíkům. Od pohledu se jedna o pořádně stavěného chlapíka, oděného do vydělávaných kůží. Tam kde nekoukali cary tak byly vidět pořádná svaliska. Neurvalec držel v ruce obrovsky palcát, který se zdál, že spolu se svým majitelem již nejednu potyčku zažil. Chlapík třímal zbraň, vyřvával a běžel stále dál.
Za mužem v čele, byly ale i další tři, od pohledu, jeho společníci. Jeden slušně oblečen do učeneckých hávů držel knihu a citoval magické fráze, jejíž následkem bylo nabalování magických sil okolo jejich sesilatele.
Další byl kradmý chlapík připravující si svůj luk. Střelec byl zahralen do pláště a měl na seobě lehkou zbroj se spousty řemenů, skoro jako by to vypadalo, že pod každým z nich má nějakou, dýku, šipku, lahvičku a podobně.
Poslední byl cizokrajně vypadající jinoch. Leč zahalen ve vzdušných krémových šatech s hadrovou čapkou na hlavě, měla jeho kůže načervenalou barvu a jeho hlavu zdobily dva rohy. Určitě se jedná jednoho z oněch nechvalně známých tieflingů. V rukou se opíral o hůl a u pasu se mu houpala šavle.

Ned s Daarielem a Thargardem na nic nečekali a při vyhodnocování situace již sbíhali z vršku dolů s účelem dostat se co nejdříve k neregistrovaným mágům.
U mágů již ale byla skupina v čele s vyřvávajícím barbarem. Mágové před nebojácným mužem rozdělili svůj chumel, aby mohl běžet dál. Odkryli tak trojci pohled na to před čím vlastně utíkají. Mágům byly v patách Cormyrská vojska, žel ne jen klasická městská hlídka. “A po háje Purpurové pláště” sikl Daariel. Vojáci ve formaci už téměř dopadávali mágy.

Nejdříve byla městská stráž, dále pak pěší Purpurový draci a nakonec tři jezdci, také s purpurovými plášti. Dohromady snad třicet mužů, ne-li více. Prostřední jezdec seděl na oři, nebývalých proporcí a sil už jen od pohledu. “Kapitáne Estanore! Máme kontakt!” ozvalo se, z přeních linií cormyských. “Jsou mezi nimi rebelové.”
“A to jsem se bál, že to bude nuda!” reagoval velitel hromovým a nadšeným hlasem. “Do nich!”

Bitva započala. Magický učenec zrovna dokončil jednu ze svých frází a obalil se plamennou energií, kterou pak jednu po druhé formoval do plamenných výšlehů, které posílal po nepřátelích. Střelec, který se stále přibližoval ke středu boje, vystřelil několik salv, než svůj luk opět hodil na záda a vytáhl dva krátké meče. Thiefling podporoval poraněné mágy, aby nezdávali svůj ústup a poté vyzdvihl svou hůl, jenž na svém vrcholu měla symbol trojuhelníku. Symbol se na chvíli rozzářil a poté, jako by z hole začalli vylétat shluky mlhy, které se po chvíli začali formovat do rozmazaných postav třímající dýky v každé ruce. Tyto postavy začali kroužit okolo tielinga a pokračovali s ním dále do boje. “Resmsyyyyy ...” Barbar v čele vřavy vždy oslavným řevem stvrdil uzemnění jednoho z městských strážných. Leč je posílal k zemi jednoho za druhým, na jeho těle bylo už také značně krvavých zásahů, jeho to ale nezpomalovalo.
Trojce už probíhala okolo prchajících mágů, na pomoc této nové skupině. Než se přidali do střetu stihl Ned ještě říct “Vypadá to, že ta Remsyho banda, je asi na správný straně barikády! Musíme jim pomoct.” Daariel s Thargardem nahodili výraz, že už ani nebylo potřeba slovní odpovědi.

Kapitán Estanor sledující neúspěchy městské posádky ze sedla svého oře jen suše pronesl “To je fraška, Purpurový! Zapojte se.” A tak zálohy v podobě Purpurových draků jako jeden muž vykročili. Akorát včas, když Daariel dorazil do přední linie. Zkrvavený barbar rozdrtil lebku jeho protivníkovi a všiml si vedle stojícího kensaie. Daariel si s Ramsym vyměnil krátky pohled, který barbar ukončil souhlasným kývnutím. “Přijmul naší pomoc, to je dobré znamení” řekl si Daariel v tichosti pro sebe a začal dělat obrané výpady proti sílicímu náporu nepřátel. Z druhé strany se k Ramsymu připojil střelec, který již pracoval namísto luku s krátkými mečmi.
Ozval se náraz, až zapraskal něčí stít. Konečně dorazil Thargard, který svým kladivem drtil vše co pod něj přišlo. Runa pod jeho okem jako by začínala lehce zářit. “Koukám, že du akorát včas na tancovačku!” Thargard dál rozdával rány i když už dorazili Purpurovy rytíři. Bohužel ty se jen tak nedali a vzbouřencům dělali více než obstojné protivníky. Situace začala vypadat nejistě. Obránci v první linii schytali několik zásahů ale purpurové pláště stali bez větších ztrát dál a pomalu získávali převahu. Když Ned viděl nepřízeň situace začal formovat svou psionickou sílu a snad na celou skupinu nepřátel seslal silový ráz takových rozměrů až jich to pár nezůstalo a srazilo je to na kolena.
V tu samou chvíli dorazil za Remsyho i thiefling a jeho mlžní bojovníci začali zarývat své dýky do Purporových plášťů. Zároveň pozvedl svou hůl a hlasitou modlitbou podpořil své spolubojovníky.
Mág z Remsyho skupiny nezahálel a také připojil svůj um k dílu. Vypustil magickou energii, kterou v rukách zformoval do plamenné koule, jenž poslal do středu cormyskych jednotek. Následoval výbuch a změť plamenů zachvátila vojáky. Všude se nesl křik, většinou od do té doby přeživších členů městské stráže.

Velicí jezdec na černém oři potěškal svou těžkou kuši. "Tak jo, je načase s tím skoncovat" Zamířil a vystřelil na nekrytý cíl - rozmachujiciho Remsyho. Šipka našla svůj cíl a barbar vyhrkl jak se mu hrot provrtával tělem. Chytl se za zranění, vyplivl krev a padl na kolena. Než ale cormyrské síly mohli slavit svůj úspěch, zvolal z plna hrdla jeden z Purporových draků "Wyverny!!! Nálet!" Většina bojujících se ohlédla a vsimnula si třech obrovských drakum podobných tvoru v letu jen několik sahu od konfliktu. "A kurva, asi je nalákal pach krve" reagoval Ned. "Připravte se naraz", křikl Daariel.
"Počkejte, toho můžeme využít" řekl thiefling "Ale raději se pořádně nadechnete". Thiefling nad sebou mávnul holí a gesto doplnil tichým drmolením. Na to se nad skupinou začali objevovat zažloutlé obláčky plynu, které se postupně spojili do mračna. Všichni začali cítit pachuť, která se začal nést všude okolo. "Teď si snad vybere voňavější cil." zakašlal Thargard.

A opravdu to vyšlo. Dvě z wyvern se slétly na Purpurové draky, a dostatečně je zaměstnali. Třetí bohužel svůj nálet cílila na otrhané mágy. Utečenci se sice snažili, ale jejich zesláblá magie wyvernu spíš více rozdraždila a nakopla do chuti je rozdrásat. Wyverna prolétla chumlem nebožáků a jednoho rozpárala na dvě poloviny, jen aby se na obloze opět otočila a připravila se na další nálet.
Daariel se sehnul k vážně raněnému Ramsymu, u kterého se již nakláněl střelec. “Je to sice tuhej kořínek, ale i todle je na něj dost. Musíme ho od tuď dostat dokud je možnost. Pomůžeš mi?” Zeptal se střelec Daariela. “Samozřejmě”, souhlasil Daariel a společně chytnuli bezvládného Ramsyho a pomalu jej začli přesouvat. Když si toho všiml thiefling, šel jim také pomoci.
Thargard mezi tím již běžel k vyděšeným mágům “Nede! A ty, uhlazenej mágu! voheň na tu sviňu!” Ned s mágem se na sebe podívali apak začali ve stejný čas odříkavat magickou větu. Thargard doběhl k mágům, akorát, když už byla wyverna na dosah a zařval “Teď!” Uvolnil runu směrem nad sebe, ve stejnou chvílí když Ned s mágem vyslaly hořící koule energie naproti wyerně. Výbuhy se spojili v jeden a utvořili horoucí peklo. Wyverva jen zapištěla, jak se snažila před žárem utéct. Když plameny zmizeli, odhalili ohořelou wyvernu na ústupu.

“A teď zadrháme dokud můžeme!” zvolal Ned. Celá skupina se dala do pohybu. “Následujte nás, víme o jednom místě kus tady v horách!” doplnil uhlazený kouzelník. “Tam se přeskupíme a vymyslíme co dál.” pokračoval tiefling.

A tak se vydala trojce s Remsyho bandou i uprchlými mágy do Bouřných hor. Trojce se ještě stačila ohlédnout na souboj cormyských s wyvernami. Městské stráže byly buď polomrtvé nebo to již měli za sebou. Veteráni od Purpurových draků se ale drželi a systematicky ve formaci oťukávali wyvernu přičemž se soustředili spíše na obranu. Kapitán Estanor, který již neměl v ruce kuši ale obouruční meč, vycítil jejich pohled. “ Tímto to nekončí rebelové! Tímto naopak začíná lov! ” A usekl prolétávající wyverně hlavu.


***

Dýmka zapraskala jak si z ní pozorovatel natáhnu kouř do plic.


***

30. Dlouhonoci 1371 UL; Tajná skrýš v Bouřných horách

Daariel stál venku před vstupem do skrýše a pozoroval noční oblohu. Dveře zavrzali a ven vyšel thiefling v cizokrajných světlých šatech. “ Declane, tak jak je na tom? Dostane se z toho? ” ptal se Daariel. “Bude v pořádku. Remsy už zažil horší rány, a to i do hlavy” thiefling se usmál “a navíc mu pomohl nepatrně i můj bůh”.
“Perimetr je čistej, žadnej cormyskej pes široko daleko” řekl s nepatrnou úlevou právě přicházející Thargard. Spolu s Thargardem přišel i tmavě oděný střelec, nyní beze zbraní v rukou a s lukem na zádech. “Tato noc bude klidná” doplnil Thargarda. Declan se podíval na příchozí “Díky Thargarde a Kengrene, to přijde vhod. Na střet jsem příliš unaven, … a určitě nejsem sám.”
Venku už začínala být docela zima, ale ze skrýše se ven v tichosti přidal i kouzelník, opět oděn v decentních šatech, jako by si ani nepřiznával, že je právě hluboko v horách, ale spíše někde na bálu.
Daariel přerušil ticho “Děkujeme Vám za přijetí do skrýše, všichni si toho vážíme. Dá se tu dobře schovat před zrakem nepřítele.” Kengren odpověděl “Rádi pohostíme lidi se stejným smýšlení, to je jasný.”
“Možná bychom mohli postavit další podobnou skrýš dále podél hor, kdyby bylo potřeba se přeskupit i jinde” navrhnu Thargard. Všichni začali souhlasně kývat, ale než se k nápadu někdo stihl úplně vyjádřit přerušil debatu Declan, zaujatý kouzeníkem z jeho skupiny, který vypadal, jako by debatu vůbec nevímal a koukal někam přes hory. “Wendele děje se něco?” Kouzelník Wendel jen napřáhl ruku směrem kam se díval.

Pohled všech skončil na nepřirozeném úkazu kdesi velmi daleko za horami, dokonce snad i Dračím mořem. “Co je to?” Zeptal se Ned a dodal “To rozhodně není přirozená bouře, za tím musí být nějaká magie!” Bouře vypadala vskutku zvláštně, namísto tmavých barev mračen, byly tyto světlé modré, místy spíše do fialova a jinde zase spíše do tyrkysové modři. Mračna byly opravdu daleko, a z takové dálky vypadali neškodně, nicméně jejich skutečná velikost musela být ohromná.
“Nemám ponětí co mohlo způsobit tak masivní magický efekt. Muselo být uvolněno nepředstavitelné množství magické síly. Tolik by nedalo dohromady snad ani sto mágů! A vypadá to, že to je směrem, kde leží Západní brána.” odpověděl Wendel. “To je sice zajímavý, ale s problémama tady v Cormyru nám to asi moc nepomůže” řekl s lehkou dávkou jízlivosti Kengren.
“Jo, to je pravda, a pomsta ta nepočká!” okořenil debatu Thargard.


***

Kuřák vyškrábnul spálený tabák z dýmky a napěchoval si jí čerstvým, přičemž obrazy v zrcadle se dále zjevovali.


***

21. Zimomrazu 1372 UL; někde mezi vesnicí Půlka a Huláckým hvozdem

Sníh zdobil mírně kopcovitou oblast v širém okolí řeky Immerýn, kterou trojce před nějakou chvíli přešla. Cestovatelé byly na cestě už nějakou dobu, a studený vítr jim švihal tváře. “Co je to támdle?” Ukázal Thargard na tyčící se věž, kterou odkryl jeden z větších kopců a které si do té doby nikdo nevšiml. “Vypadá to na nějakou starou, věž. Asi zříceninu. Raději bych se takovému místu vyhnul” odpověděl Ned. “Asi máš, pravdu budeme pokra..” nestihl dokončit větu Daariel.
Skupinovou debatu přerušil magický portál formující se v tvaru elipsy před Daarielem, který šel v pořadí jako první. Z portálu vykročil od prvního podhledu čaroděj, dle barev šlo o Válečného čarodějě. Ani se nerozkoukal a spustil “Aaaa … zase ten vtíravý mnich co nenchá nic na pokoji. Už mě unvuje to tvé nekonečné slídění po věcech o kterých ani nic nevíš!” řekl s notnou dávkou arogance. “Zase si přišel, dokonce až k mé pracovně, aby ses vyptával na toho tvého mistra Ipa a Děditství duše? Pche! Taková drzost.” Kouzelník se rozpřáhl do mohutného gesta “Tak s tím je teď konec!”. Máchnul rukama a vypustil vlny negativní energie, ze které se všem ostatním chtělo zvracet. Dalším efektem bylo, že se postupně začali objevovat nemrtvý kostlivci s viditelným zápalem pro boj. Všichni tři se dali do bojového pozoru a snažili se zhodnotit situaci. ”Ležís mi v žaludku už od tý Tivertonský knihovny ty červe! To dnes ale končí. Ha!” a válečný čaroděj vstoupil zpět do portálu. Jeho poslední slova byla “Zabte je všechny!”. Jakmile portál zmizel objevil se poslední nemrtvý - kostlivec jenž se rozžehnul fialovým plamenem.
“Už sem se potřeboval trošku zahřát.” řekl nadšeně Thardard a začal drtit kosti kolem sebe. “Dokázal bych si představit lepší způsob zahřívání” odpovídal v boji Ned, který vysílal psionicé střely na všechny strany. Daariel také na nic nečekal, a katanou odděloval jednotlivé kostěné údy, které se ho snažili dotknout. Kostlivci se sápali na své cíle, ale ve většině případech skončili rozprášeni v čerstvě napadaném sněhu. Plamený kostivec, byl ale jiná záležitost. Metal kolo sebe plamenné koule a místy i celé záplavy ohně. Sníh okolo něho se měnil rychle ve vodu a jeho nepřátelům způsobil nejednu popáleninu. Když se ale na něj všichni tři sehnatně vrhnuli, neměl šanci. Ned odstranil svou psychickou silou plamenou záplavu, která se na ně hnala, Daariel systematicky odsekl v ramenech nejdříve jednu a pak druhou ruku a nakonec Thargard ukončil kostlivce rozdrcením lebky i s velkou částí dalších přilehlých kostí.
“Co to bylo sakra za bláznivýho mága ?” Zeptal se Daariel po boji. “No, řekl bych že to byl ten co nás, nebo spíš tebe vyhmátnul v Tivertonu” reagoval Thargard. “ Ranagard. ” řekl naštvaně Darriel. “A já si myslím, že toho Ranagarda nemusíme hledat moc daleko” ukázal Ned na pobořenou věž, které se do teď skupina snažila vyhnout.

Každý z trojce na sobě už měl krvavé rány, morek z kostí a celkově síly už nebyly na vrcholu, jak se prosekávali nemrtvými patro po patře. “Tady už bude, asi poslední patro.” šeptnul Daariel. “Tak tomu křivákovi ukážeme co proto!” odpověděl Thardard a ohodil padací dveře a vyskočil do místnosti.
V místnosti stál válečný čaroděj, který si balil vak. “Cože vy ještě dejcháte?” Než se Thargard dostal do místnosti, odhodil mág tumlok a začal čarovat. V místnosti náhle stoupla teplota a Ranagard v rukou zformoval velikou ohnivou kouli, kterou poslal přímo na Thargarda. Ten jen stihnul reagovat “A sakra!” Výbuch plamenu zalil skoro celou místnost, a částečně zasáhl i Neda s Daarielem na schodech. Ty se rychle vyškrábali nahoru Thargarovi na pomoc.

Zatím, co se Thargard vzpamatovával, vyrazili Daariel a Ned proti kouzelníkovi. Ned se pokusil zformovat magickou energii a vyslat jí proti kouzelníkovi, ale tomu se pdařilo Nedovo kouzlení zvrátit a neškodně rozptýlit. Toho ale využil Daariel, který se mezi tím dostal k Ranagardovi a ťal katanou. Meč naprosto bezchybně zasáhl kouzelníkovo torzo, to se ale spolu s celým tělem vypařilo, a odhalilo skutečného kouzelníka stojící sáh od čepele meče. Ranagard využil chvíle překvapení a přiložil svou dlaň obalenou fialově temnou energií na Daariela, který vyjekl bolestí, což válečnému čaroději způsobilo znatelně velkou potěchu. Daarielovi naběhli žíly a napnuli se šlachy jak mu mág odsával život z těla. Kensai upustil svůj meč.
Ned využil, zaměstnanosti válečného čaroděje a naběhl na něj, tentokrát né s pomocí magie, ale svým kopím. Thargard odhadnul Nedův záměr, naběhl na kouzelníka z druhé strany s podobným výpadem. Ranagard si všiml pozdě, že na něj z leva letí hrot kopí a z prava hlavice vláčného kladiva. Pokusi se uskočit, ale už bylo pozdě, obě dvě zbraně zasáhli a mág pokryl své roucho vlastní krví. Daariel se rychle vrátil k sobě, přiskočil k válečnému čarodějovi a zaplavil ho řetězem úderů pěstmi pevnými jako kámen.
Ranagard si odplivl krvavý hlen “Na todle už vážně nemám čas. Jednou budete na šibenici!”. Válečný čaroděj nasál enegrii a vypustil jí v podobě tlakové vlny, které odstrčila útočníky. Pak už jen vzal připravený vak a zábleskem zmizel. Nejspíš si u toho asi ani nevšiml, že mu z jeho vaku vypadla kniha.
Trojce útočníku na sebe vrhla unavené pohledy “To … bylo … poměrně …. vyčerpávající.” Řekl za všechny Ned. Skupina v rychlosti prozkoumala místnost, zdali nenajde nějaké vodítka kam se mág poděl. Daariel se poté podíval na vypadnutou knihu. Jednalo se od pohledu o velmi drahou záležitost. Okované desky, pokryté drahými kamey a posázené pravděpodobně magickými texty. Kensai se pokusil knihu rozevřít, ale neúspěšně - byla zamčená, či zapečetěná. “Že bychom narazili na Ranagardovo deník?” řekl Daariel vítězně.


***

Zakašlání se ozvalo v tiché místnosti. Staré oči pomalu mrknuli.


***

7. Větrnce 1372 UL; na kopci mezi Hromovými skalami a Hulackým hvozdem, poblíž Hromové průrvy

“Co se to v těch lidech bere, že jsou takle proti sobě a proti jiným rasám, se kterými soužili takovou dobu?” reagoval řečnickou otázkou Thargard na situaci, která se skupině právě zjevila. Na vršku kopce, kde stál dvojtý svatostánek elfských božstev Aerdrie Faenyi a Sehanine Půlměsícé jejichž doménou je vítr a měsíc byl dav lidí z cormyru. Smrákalo se a lidé měli sebou nejrušnější nástroje od vidlí a motik, až po pochodně a improvizované zbraně.
“Colwin měl pravdu, dnes tu je ten dav pro jediný účel - lynčování.” řekl Ned. “Musíme to šílenství zastavit.” doplnil ho Daariel.
Jak naschvál se v tu chvíli zrovna podařilo lidem otevřít dveře svatyně a ihned se chopili elfů uvnitř a táhli je ven. Trojce nečekala a vyběhla ze zákrytu.
“Tak to by stačilo! Nechte toho bláznovství! Ty elfové jsou stejně tak dobrý jako vy, nebo my!” snažil se Ned o zastavení lynče. Dav si všiml příchozích a na chvilku zastavil. Netrvalo to ale dlouho a začali z davu padat moudra. “Vždid je s nima trpaslík!”, “Kdo ví co s tim vousáčem dělaj po večerech.” Thargard, začal pěnit a svírání svého kladiva už mu nebylo dostatečnou útěchou. “Příteli, prosím, zkus to prozatím ignorovat, mají strach a neví co říkají”.
I když se Ned snažil situaci dále ukliďnovat situaci. Hlučení davu narůstalo. “Hele a ten ukecanej takvy vypadá že jen s něčim řízlej.”, “Jo je to půlelf, proto tu chce chránit svoje elfíky!”. Náhle z davu vyletěl kámen přímo Thargardovi do obličeje. Při dopadu to zařupalo a Thargardovi, žačala téct krev z nosu. “No tak, jsme to po dobrém aspoň zkusily.” řekl Daariel, který koukal na běsnění, které v Thargardovi právě sepnulo.
Všichni tri postupně vyběhli naproti davu, který začal máchat nástrojema a improvizovanýma zbraněma, ale nebylo mu to moc platné. Tharfard se jak nezastavitelná síla prodíral davem a každého kdo mu přišel do rány uspal pěstí. Daariel pokračoval v pacifikování svou katanou, kterou ohebně dával velmi tvrdé výchovné pohlavky. Ned dával pozor nato, aby se k nim nedostal někdo zpátky ze zadu.
Když se trojce prokousala k elfím zajatcům, varoval je Thargard prostým “Bacha, teď bude šlupa.”. Trpaslík protom uvolnil runu nad sebe a následoval nad nimi obrovský výbuch a plamenný výšleh. Lidé byli chvilkově zaskočení, čehož skupina využila a spolu s elfama zaběhla zpátky do svatině, kterou se jim podařilo uzamknout. Krátce na to, už nadávající dav opět bušil na dveře.

“Vsadim se, že v tom davu byly i nějaký cormyský vojáci, co se snažili držet ten plamínek nenávisti pořád zapálený.” řekl Thargard. “Máš pravdu Thargade, ty lidé by sami nic nezvládli. Jsem rád, že jsme niko vážně nezranili.” odpoveděl Daariel a poračoval “Jsme tu ale už asi dvě hodiny, a dav pořád šílí. Jak se od tuď dostaneme, aby to neskončilo krveprolitím?” Ned náhle ožil “Bavil jsem se s kněžími, a mají tu i zadní východ, který není tolit viděl, a dav o něm asi neví. Až trochu opadne horlivost těch šílenců, tak to můžeme zkusit.”

Uplynulo několik dalších hodin během kterých trojce odrazila několik pokusů o útok. “Řekl bych, že už jsou unavení.” začal debatu Daariel. “Tak se do toho pustíme.” reřkl Thargard. “Mam nápad, trochu je rozplýlim. Připravte se k tomu zadnímu vchodu a až uslyšíte z venku nějakej povyk tak se do toho pusťte”. Unavení elfí kněží kývnutím souhlasili.
Ned se postavil k malému průzoru v barikádě, tak aby viděl na pár okolních stromů. Zadíval se na jeden z nich a vypustil vlny své psionické energie. Strom se nejdříve začal nakláněť, až to náhle křuplo a jedna jeho velká větev letěla dolů, další křupnutí a další větev, pak se strom začal kymácet sem a tam. Elfové jen zaťali naštvatně zuby, když jim došlo co psion dělá, to už ale Thargard z Daarielem rozkopnuli zadní vchod. Dav venku se otáčel na kymácející se stromy a padající větvě, přičemž se lidé začali dovolávat svých božstev o vysvětlení co to je za čáry. A během této chvilky se celé skupině i s elfi podařilo upláchnout.


***

Dým v místnosti bez vánku se tvaroval do vlnek a malých oblaků. Mág sále pozoroval.


***

20. Rozkvětu 1372 UL; kus od cesty Hromová průrva na úpatí Hromových skal

“Tak a další šlechtit pryč z Cormyru.” potěžkal měšec Daariel. “Ty zlaťáky co jsme jsme vydělali bychom mohli investovat do těch našich skrýšich v Hromových skalách. Nakoupit zásoby, vybavení a tak. Abychom je pak měli při ruce, až nastane další bitva.” nezapřel svůj obchodnický cit Ned. “To je dobrý nápad.” souhlasil Thargard a pokračoval “ale už toho mám pokrk. Pořád jen řešíme následky!” “A namísto toho bychom se ale měli vrhnout na příčiny, a soustředit se tak na vyléčení celého problému.” doplnil Daariel. “Tak to vypadá, že začne přituhovat, bylo na čase.” přidal se Ned.

A za všechna příkoří, za všechny, kteří neměli sílu nebo odvahu na to povstat proti bezpráví, se začali mstít.


*
*

potitulková scéna


*
*

Kuřák si pořádně natáhl z dýmky, sledujíc jak před ním v zrcadle mizí obrazy, dokud zrcadlo úplně nevyhaslo.

Výdech kouře a poté další zatahání z dýmky.

Kuřák se otočil v malé místnosti od zrcadla, až jej měl úplně v zádech.

Podíval se postavu sedící v křesle, které byla nyní přímo před ním.

Dýmku si pomalu snesl k do úrovně pasu a řekl:

“Máme tu menší problém”.


Komentáře

Super start :)

Malabar #2

Jojo, už se těšim až nahodim další pokračování :)

Šuky #3

Masakr! ???

Přidat nový komentář