Cesta do Chrámu věčné smrti

Cormyr S01E05

1. 10. 2017 · 207 · 0 · Šuky

Šli jsme rychejším tempem vědomi si našich pronásledovatelů. Po čtyřech hodinách jsme došli k úpatí Bouřných Rohů, kde jsme si na vyvýšeném místě krátce odpočinuli. Když jsme se rozhlédli, v dáli jsme uviděli postavy které nás mohli pronásledovat, ale těžko říct, protože to bylo slušných pár mil daleko. Při odpočinku jsme měli mezi sebou menší debatu kam budou směřovat naše další kroky. Při této debatě jsme řešily zda jít nejdřív do runového chrámu nebo do Chrámu věčné smrti. Z hlediska logiky to bylo jasné, poněvadž byl chrám věčné smrti při cestě. Ne však z hlediska trpasličí logiky s příměsí trošky té trpasličí pomsty. Nakonec Thaargard svolil a dal šanci našemu plánu, ale debata to byla dlouhá a jen mě utvrdila v tom, že bych se nikdy nechtěl dostat do cesty Thaargardovi a jeho pomsty.

Vyšli jsme, začínalo se stmívat. Hall na nás hodil svou iluzi, aby jsme vypadali jako Cormyrská patrola. Po chvilce chůze jsme spatřili oheň u kterého seděl jako horník vypadající chlapík. Dali jsme se s ním do řeči. Dal nám nabídku na práci, kterou jsme slušně odmítli. Tvářil se přátelsky, ale přísahal bych, že ona práce bude nějaká levárna. Za mák mu nevěřím. Než jsme se rozloučily, tak se nám představil jako kopáč Godar a řekl, že kdyby jsme si to s tou prací rozmysleli, takže ho najdeme v nedalekém hornickém městě. Pokračovali jsme v cestě a po pár hodinách jsme se znovu utábořily, avšak na plnohodnotný odpočinek. Opět se mi při meditaci podařilo docílit Vize vědomostí. Získal jsem onu černou katanu a s ní určitým způsobem spojenou knihu. Již se to stalo pravidlem a i nyní jsem byl z meditace vyrušen, a jako by to nestačilo, tak na nás zaútočily naši pronásledovatelé. Byli tři a byli lehce přemoženi. Všechny jsme zajali, vyslechli, promluvili jim do duše a nechali jít. Šli jsme dál.

U cesty jsme našli chlapíka v bezvědomí. Byl oblečen jako mnich. Na těle měl spousty čerstvých šrámů, avšak do bezvědomí spadl v kombinaci s vyčerpáním. Takže to byl nějaký učeň. A před něčím utíkal. Jeho pronásledovatelé na sebe nenechali dlouho čekat. Byli to čtyři muži. Vypadali jako žoldnéři a chtěli po nás onoho mnicha. Slovo dalo slovo a než jsme se nadáli, tak už se jeden válel ve vlastní krvi a další tři jsme měli uvázaný a připravený na výslech. Smrt svého kolegy vzali sportovně. Prý si je najal mnišský řád(mohl by sídlit v onom Chrámu věčné smrti?), aby jim přivedli zpět mnicha. Výměnou za jejich životy nám nabídli pomoc v našem úsilí dostat se do chrámu smrti. Přijali jsme a jak už se v posledních dnech stává zvykem, byli jsme přepadeni. Avšak nyní to byla početná skupina skřetů a trolů. Zatancovali jsme si spolu a všechny je pobili. Před náročnou cestou do chrámu jsme se rozhodli rozbít tábor a nabrat sil. Zítra by jsme měli zjistit více o věcích budoucích. Snad nejdeme příliš pozdě...

-- Daariel Neel


Komentáře

Bohužel zde zatím nejsou žádné komentáře. Napište něco :)

Přidat nový komentář