Hrátky s ďáblem

Sever S01E04 část druhá

15. 11. 2020 · 159 · 0 · Palda

Další den na ponurém severu. Vyhlídky nejsou nejlepší, ale úkol máme jasný. Musíme zabít Kadrotha do deseti dnů od podepsání úmluvy s ďáblem. Osvobodíme tím Bílé vlky v horském klášteře. 

Venku se citelně ochladilo. Není to normální mráz, je to severský zabiják. Musíme se pohybovat rychle nebo najít přístřešek. Barbar se začal klepat. To ale není jediná změna. Zaraženě koukáme na svá popálená předloktí – objevilo se na nich tetování vypadající jako oka řetězu. 

Grigor jako vždy promýšlí plán. „Bylo by dobré zjistit, co jsou ty Duergaři vlastně zač. Mnoho se o nich navykládá, ale vlastně nevíme, kde je pravda.“ přemítá nahlas. Bavíme se, zda by nebylo lepší získat přízeň místních a následně zabít Kadrotha. 

„Ano a navíc nemůžeme Kadrotha jen tak sejmout. Napřed musí zpívat. Musí mi říct o mé matce.“ dodává Kalem

Na to Rogar zavrčí a pronese: „ Jo, je pravděpodobné, že temní trpaslíci opravdu provádějí nájezdy. Vysvětluje to vše, co se na Severu teď děje". 

Vracíme se směrem k měst a vidíme Hilnův přístřešek. Je silný vítr a zima skutečně krutá. Rozhodli jsme se putovat dál a rychle se dostat pryč z té strašné zimy. Po čase přicházíme zpátky ke Caer-Dineval. Je tma a zdálky vidíme hořet četné ohně. Přicházíme doprostřed jakési slavnosti. Rogar sykne a kývne směrem ke tvrzi. „Nezkusíme jít rovnou na věc?“ navrhuje s kamennou tváří. Grigor zdvihne obočí: „Víš, že tam je teď celé Bratrstvo?“ odsekne, otočí se a na chvíli mizí v davu. Snaží se zjistit nějaké informace. Po chvíli se přimotá k jednomu ohništi a zapojí se do hovoru s místními. „U zřícené věže byl divný chlap, bylo to dost podivné, jako by tam něco vyvolával. Měl jsem nahnáno...“ vypráví jeden z nich. „Už měsíc nikdo neviděl Mluvčího, je nemocen“ říká další. Jiný muž povídá, že u zřícené věže viděl celou bandu podivínů. Bylo to před dvanácti dny.

Nezapomněli jsme si dát skokana a po odpočinku jsme se vydali ke zřícené věži. Dorazili jsme tam časně ráno. Je to ruina. Hledáme stopy, vchod, cokoliv. Na jednom kameni je vyryt nápis Tvoje máma je sukuba. Kolem věže je tepleji. Ve sněhu jsme nalezli včerejší stopy. Na podleze zříceniny zase různé ornamenty, hlavním znakem je zlomený šíp. Podle Grigora znaky starého božstva. Zatímco se snažíme hledat, všimli jsme si pohybu. Od města někdo přichází. Chvíli čekáme a následně se na postavu vrháme. Kalem postavu strhl na zem. Je to žena, lépe oblečená. Je potřeba ji vyslechnout. Tvrdí nám, že je to výzkumnice, že zkoumá zříceninu. Jmenuje se Aoth. Rogar jí nevěří. „Jak můžeme vědět, že nejsi ork?“ Doráží na ní. Aoth tvrdí, že je čarodějka a pátrá po hrobce, která by měla být v útrobách věže. Dá se tam prý proniknout jen pomocí magie. Ukázala nám přítomnost zaklínadel, které podle ní vedou do krypty. Není si jistá, jestli se jí někdy podaří prolomit magický zámek. Dokonce se rozpovídala, čí hrobka to je: má se jednat o starého kouzelníka. Anály se odkazují na jméno Nolan. Je spjat s historií Caer Dineval, se zakladatelskou rodinou Dineval.

Ještě chvíli s námi rozmlouvá a postupně nám dochází, že neříká pravdu. Když jí konfrontujeme, pokusí se opět utéct. Znovu jí chytáme. Ale co to? Začala se proměňovat jako tvaroměnič. Rogar po ní seká, ale to už se mění v krysu v kupě hadrů a snaží se zdrhat. To se jí ale nemohlo povést. Chytáme jí a zpět v její lidské podobě ji spoutáváme. Nové kolo výslechu je pak mnohem plodnější. „V té hrobce není jen ten mág“ říká otřesená krysodlačice. „Je tam i můj mistr, který tam zemřel. Já si jdu pro jeho prsten.“ Dodává, že její mistr s tím mágem bojoval a byl zabit. Nakonec se domlouváme, že půjdeme společně, protože jen spojenými silami dáme dohromady dostatečné množství magenergie k prolomení magického zámku. 

Popustili jsme svoji sílu a téměř okamžitě jsme se objevili na jakémsi temném místě. Zdá se nám to jako sklepení, ze kterého vede otvor kamsi do tmy a jedny dveře. Grigor odemyká zámek a dostáváme se do místnosti se sochami různých postav. Další dveře jsou kamenné. Otevíráme je a vcházíme do kobky. Aoth ukazuje na prsten: „To je on, jdu si pro něj!“. Jinak je v kobce je mnoho dalších zajímavých předmětů, ale propletených jakýmisi strunami. Vymysleli jsme fintu, jak věci vynést, Aoth vypadá spokojeně a mizí s mistrovými prstenem. Vrátili jsme se k portálu a rozloučili se s ní. My totiž pokračujeme v pátrání v kobce. 

Pátráme v temnotách a procházíme místnostmi a tunelem. Jsme ostražití. Grigor něco zaslechl a vystřelil tím směrem. Na místo, kam dopadla šipka, se zhmotnil temný trpaslík. Zařval: „Teďka chcípneš jako tvoje matka, když jsem jí včera vojel sekerou do prdele!“ Zhmotnili se další a zaútočili na nás. Ale nebyly to jen temní trpaslíci. Země se otřásla, když se do místnosti přihnal obr. Rozpoutal se litý boj. Někteří z nás měli na mále. Kalem nekoukal nalevo napravo a schytal pěkných pár ran, které ho poslaly k zemi. Rogar stál hrdě a kosil jednoho trpaslíka za druhým. Grigor svižně střílel z povzdálí, přesný jako vždy. S veškerým vypětím jsme nepřátele porazili. 

Poté, co jsme si obvázali rány, pokračujeme dále. Objevili jsme, že tunelem jsme se dostali téměř pod hrad ve městě. Chvíli přemýšlíme. „Nejlepší bude odpočinout si a vlítnout tam“ říkáme téměř shodně.

Plán jsme zahájili přesně tak, jak jsme si ho narýsovali. Přišli jsme k hradu s pytlem plným hlav temných trpaslíků. „Jsme tady se zprávami o Duergarech. Pusťte nás dovnitř!“ houkl Grigor na stráže. Mladík na stráži napřed drze odmítal, ale pak se podíval do pytle a zesinal. „Je to tady, ne! Tak běžte, rychle.“ Pustil nás do hradu. Grigor mu pokynul a prošel kolem něj, pod vousy temný úsměv. Rogar pevně sevřel kůsu a Kalem svůj palcát. Jdeme přímočaře za svým cílem. Vyjdeme po schodech a Grigor sykne na Kalema. Ten jen kývne směrem ke dveřím na konci chodby. Zná to tady dobře a ví, kde je komnata s naším cílem. Dveře jsou zamčené, ale Grigor je svým náčiním překonává. Uvnitř je Kadrot a dva muži od Černých mečů

Grigor se pokusil rozptýlit jejich pozornost. Začal rozhazovat hlavy trpaslíků. Kadroth na to skočil: „Už jsou tady?! Bohové! Povězte mi vše.“ Kalem se ušklíbl. Protočil palcát a přetáhl Kadrotha přes hlavu. Jak tam tak stál v nočním županu, s hlavou trpaslíka v ruce a překvapeným výrazem, palcát zaražený v čele Mluvčího vážně vyvedl z míry. Člověka by to poslalo na věčnost, ale v Kadrothovi se naplno odkryl démon. Zapotácel se, chytil se za hlavu a vztekle zasyčel. Vyflusl krev a vztekle zařval: „Ve jménu ledového prince, moji nohsledi, pojďte ke mně!“ Černé meče k němu hned přistoupili, aby ho bránili. To už se ale na ně řítil Rogar. Nejbližšího z nich proklál kůsou.

Grigor přesně zamířil, nehybný a soustředěný, a vystřelil. Přesný zásah, šipka Kadrotha svoji kinetickou silou otočila a Grigor ještě stihl kopnou do dveří a zavřít je. Následovalo několik minut tvrdého boje, na jehož konci naši nepřátelé leží na podlaze mrtví. Ale stalo se ještě něco divného. Na zemi nezůstali ležet normální mrtvoly, ale zkamenělá a ledová těla. Udýchaní a a celý od krve na ně zíráme. Kalem se podrbal na hlavě. „No nevim jestli mi teď něco poví o mé matce“. Rogar vytrhl kůsu zaseklou ve zledovatělé mrtvole a nadhodil: „He, pěkná severská práce. Co teď?“ Grigor Belmont přejel své kumpány pohledem a promluvil klidně: „Je čas na nový plán“.

-- Kalem Kharch "Bezvěrec"


Komentáře

Bohužel zde zatím nejsou žádné komentáře. Napište něco :)

Přidat nový komentář